krátce o pocitu
přidáno 06.01.2025
hodnoceno 8
čteno 129(12)
posláno 0
ale ne, to je moje jméno na ven
nevadí když se umaže
ale jestli teda je tohle o setkání
nech mě se převlíknout
do vlastní kůže

slib že se nebudeš smát
přidáno 13.01.2025 - 12:31
kmotrov: tak ono to je o jakékoli situaci přiblížení a sebeodhalení, které je spojené se zranitelností
přidáno 12.01.2025 - 23:49
Zajímavá..
přidáno 09.01.2025 - 23:58
Když budu upřímný...
Přijde mi to jako setkání se seznamky, to jméno na ven co nevadí že se umaže a pak ta vlastní kůže o které nevíš, jak ji protějšek vezme. . Z téhle perpektivy to je zajímavé.
přidáno 09.01.2025 - 12:24
puero: myslím, že bychom neměli být důslední příliš. mechanistické pojetí světa je smrt vůle - there is a crack, a crack in everything, that's how the light gets in.
přidáno 07.01.2025 - 23:17
Na zajímavou myšlenku podanou básnickým jazykem ti stačilo šest řádků. To je umění!
přidáno 07.01.2025 - 15:20
Zajímavé. Ale říkám si, máme-li být důslední - co ta čárka za ale ne. Když ji dáš pryč - máme-li být důslední - první řádek se rozpadne do nejistoty, k čemu se ten zápor má vlastně vázat. No a v důsledku této nedůslednosti vztyčují své ježaté mrkvovité ukazováčky a prostředníčky kritici, aby, abychom byli důslední, důsledně vyžadovali odpověď na důvod této nedůslednoti. No a samozřejmě Shakespearovská otázka Romeovy růže, že. Nebo to byl Eco? Co je vůbec po jménu, když je třeba jít s kůží na trh a umět se prodat.
přidáno 06.01.2025 - 22:12
Bez obav.
přidáno 06.01.2025 - 19:37
Hezky vyjádřeno, to mě baví. Jsem ráda, že tady po letech potkávám staré známé – a je jedno s jakým jménem :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
setkání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : unavená naděje
Předchozí dílo autora : teplejší svět

» narozeniny
Čertíček24 [17], Regnator [17], vanHorn [14], karanek [12]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming