 12.10.2020 10 746(16) 0 |
Můj milý mě nemá rád,
do hospody chodí,
proto s ním už nechci spát,
tak mně stále škodí.
Vymstily se mu jeho řeči,
také hloupé pomluvy,
na záchodě nyní brečí,
má kabát plný ostudy
Prý jsem špatná v posteli,
v hospodě chlapům nahlásil,
však oči se mu rozjely,
nikdo s ním nesouhlasil.
do hospody chodí,
proto s ním už nechci spát,
tak mně stále škodí.
Vymstily se mu jeho řeči,
také hloupé pomluvy,
na záchodě nyní brečí,
má kabát plný ostudy
Prý jsem špatná v posteli,
v hospodě chlapům nahlásil,
však oči se mu rozjely,
nikdo s ním nesouhlasil.
13.10.2020 - 07:12Jsem na tom jak každý druhý,
nikdy nedám na pomluvy!
Pokud jde o tyhle věci,
líp je přesvědčit se přeci...
()
nikdy nedám na pomluvy!
Pokud jde o tyhle věci,
líp je přesvědčit se přeci...
()
12.10.2020 - 10:52Budu si u tvých děl muset také dávat pozor, abych při jejich čtení nic nejedl ani nepil. Teď jsem měl štěstí - nezačal jsem se dusit smíchem. Je to vyvážení pro současnou pochmurnou dobu i jiná díla, která, byť krásná, jsou nesmírně smutná. Dík.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Manželská krize - pomsta : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poté, co z mostu skočíš
Předchozí dílo autora : Nevěřte manželce
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
