Strach se dá překonat jen tak, že se mu odevzdáme. Prohlédneme si ho zvenku i zevnitř, zmapujeme ho a pak jako již celkem prozkoumaný subjekt jej někde odložíme. Většinou odpadne sám, protože nahý a prozkoumán už neumí strašit.

Výborný motiv i zpracování. Obraz bych si rád pořídil domů a asi bych tě pak poprosil o vypůjčení textu pod něj, protože to k sobě ladí.

Síťkou na motýli chytám slova
čtu si je znova a znova
v síťce nezůstalo nic
ale pochopil jsem nejen já
i hvězdy a půlměsíc.

Nine: Díky za komentáře a za kvalitní postoje.

Není hřiště jako hřiště
o šterku ti povím příště.
Přes kozu já skáču
na žíněnce pláču.
Má potvora rohy
natrhne mé vlohy.
Když se můra ztratí
nekoukám do gatí.
Kolem všichni pylně cvičí
já tu stojím se svou tyčí.

Staň se vínem, sládneš, zraješ. Nezoctovati! Jednou budeš dopita k vysvobození a opita životem. Potkáš gurmána co tě ocení.

Kompas o mělčinách nic netuší
obsluze majáku se srdce rozbuší.
Má svítit nebo zhasnout?
vždyť jen lodě varuje
že pod hladinou černá skála je.

Maková panenko dočetl jsem a žebro je fuč, Ta díra v hrudi nabízí lepší prostupnost tvých slovních obratů.Zatím to jen ucpu buničinou. Nebolí to.

Oblázek vhozen a tolik kruhů na hladině duší.
Vodouch pavouček další vlnky tuší.

Rentgenuji spirálu tvých energií dost nezdvořile, nehledím pod šaty, však lezu ti do duše bez klepání, ale zul jsem se přísahám, že nezneuctím chrám v němž slova stékají po stěnách do zrcadla laguny.

Venuši na dlani mít k snídani?
Pohrál bych si s termostatem
a tajným hmatem roztopil bych pec
když kávu, tak taky lívanec
..a čerešně z halůzky ,povidla
a tvarůžky, piknik a rtíky
šeptající.... díky , díky ..díky.

Tvá duše v tichu zraje
závěj sněhu v tobě taje
struna se pak rozezní
zas v kráse najdeš souznění.

Občas potkám kousek sebe v druhých lidech. Vždy si to užívám, protože přísloví: všichni jsou blázni, jenom já jsem vzducholoď pak není už tak trystkní.

Co je ovšem ještě horší
když ji pro Vás shánět zkouší.

Z těl pevnosti tepla
své brány hájí.
Na hradbách ohně plají.
Já sám v tichu stínu
prosím o milost
paní zimu.

Taky jsem se zakoval. Svoboda je žalářníkem co má klíče. Pointa však je, že žalářník taky není na svobodě. Je zamčený v Nás a klíče od toho nejsou. Dá se osvobodit jen zevnitř. Takový ježek v kleci. Cestu najdeš jen v klidu.

Jana ? Kuba? Kdopak ví, kdo změnil si z nich pohlaví.

Stěhoval jsem se jen jednou. Já dostal skříň, žena peřinu. Domov je středem vesmíru. Neumím s tím pohnout.

Nikdy nechodím po vyšlapaných cestách. Nechápu proč. Je to namáhavé a ne zrovna pohodlné. Jde o hledání.

Tohle téma se neustále bagatelizuje, a není tak snadno stravitelný, ale naši předci s tímto předivem života naprosto vycházeli. Je dobré tam aspoň nahlédnout. Vysvětlení trvá někdy i roky. Možná i pár těch životů.