Musím jí nechat uležet, takže připomínky vítány.
přidáno 15.12.2022
hodnoceno 9
čteno 449(13)
posláno 0
Myšlenka v prostoru
kvete a sílí.
Předobraz tebe
pomalu šílím.

Samota otvírá
kapitolu života
na rozhraní
mezi námi.

Ztracená uvnitř
labyrintu srdce.
Se zlatým kompasem
našlapuji lehce.

Vsadit na jistotu
bylo by šílenství.
Tak ukaž mi cestu
do říše tajemství.

přidáno 17.12.2022 - 18:09
Sasanka: dobré...
přidáno 17.12.2022 - 09:29
Gora: je lepší nebo horší, když jsem to takhle rozdělila?!
přidáno 16.12.2022 - 22:54
Nej za mě závěr.
přidáno 16.12.2022 - 13:28
Moc se povedla.
přidáno 16.12.2022 - 08:56
Kompas o mělčinách nic netuší
obsluze majáku se srdce rozbuší.
Má svítit nebo zhasnout?
vždyť jen lodě varuje
že pod hladinou černá skála je.
přidáno 16.12.2022 - 00:12
Sasanka: Mnohem lepší :)! Výstižnější. Super :).
přidáno 15.12.2022 - 23:27
ukrytá v máku: tak jsem ten konec překopala :)
přidáno 15.12.2022 - 23:04
Líbí se mi, jak ty jednotlivé obrazy na sebe navazují. Možná bych jen lehce upravila samotný závěr. Ale jinak...skvělá :)!
přidáno 15.12.2022 - 09:50
Pořádně sešlapat vlastníma bosýma nohama jako zelí. Nechat fermentovat a pak seškrábnout to nedobré na povrchu.
Určitě je ale moc hezká a míří kam si zamýšlela...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na rozhraní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : V náruči
Předchozí dílo autora : Venuše na dlani

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming