V oku víru

Leslie

16.12.2022

básně/ostatní

469(11)

Vytáhla jsem zátku
a oceán mě pohltil

sedím na dně v oku víru
zběsilá rychlost
už nevím čemu věřit

je to jako sedět v láhvi kterou jsem nevypila
kruh oblohy je tmavý a bezhvězdný

motá se mi hlava
ale ani se nehnu
možná hrůzou

odrazím se nohama a letím
hladina je klidná
idylka
mohla bych vše zapomenout
a zůstat tady
stejně mi to nikdo neuvěří

ale nedá se tu dýchat
nedá se tu žít
radši se vrátím dolů a budu doufat že
jestli se neutopím
jednoho dne
uslyším zpěv velryb

Komentáře (13)

19.12.2022 - 19:03

Leslie

ukrytá v máku: Děkuji...

19.12.2022 - 19:02

Leslie

Sasanka: Je to tak, já moc děkuji za reakci.

18.12.2022 - 00:54

Sasanka

Život se nedá ošálit, vším se musí proplout i za cenu nejvyšší. Až moc povědomé pocity. Díky za ten nadhled.

17.12.2022 - 20:36

ukrytá v máku

Tato mě pohltila. A ten závěr... ten si čtu stále dokola :)! Krása!

17.12.2022 - 12:04

Leslie

Mlčeti Zlato: Psavec: Díky moc.

17.12.2022 - 12:03

Leslie

zaseja: Ano, kéž by. Děkuji.

17.12.2022 - 12:02

Leslie

človiček: Já myslím, že v některých situacích je vlastně zdravá reakce zoctovat. Ne napořád, ale jako obrana. Navíc sladké a zralé víno ne každý ocení, a ne každý si ho zaslouží.

17.12.2022 - 10:10

Leslie

Dandy: Je to spíš jakási naivní snaha pokoušet se vidět v budoucnosti naději. Díky.

16.12.2022 - 17:38

Dandy

Moc pěkné.
Zpěv velryb bude vyjímečný zážitek.

16.12.2022 - 13:18

Psavec

Hezky jsi to poskládala.

16.12.2022 - 10:17

Mlčeti Zlato

Napsané nádherně a obsah... Asi každý má tisíc malých trápení a jedno velké (nebo dvě?)