všechno se zastavilo... i můj dech... ;-)
Má to úžasný náboj...

Polní kvítí ve větru se tiše klaní
o květináč nezavadí
natož o pár něžných dlaní
:-)

annaav: děkuji :-)

taron: těší mě, že ses zastavila a nakoukla :-)

Mlčeti Zlato: Vidíš a v některých případech lze říci... Díky bohu, že je nesmazatelná... ;-)

...do dopisů a ty si pak na pokračování nechat posílat...
Budu si to číst před spaním, snad na mně ulpí něco málo z toho množství motýlích křídel :-)

To pitvání vlastní duše je jak obsese, které se nejde zbavit...
Zajímavá :-)

Dickens: děkuji za to, že mě čteš :-)

Vidíš a já bych použila zcela jiné adjektivum na F... to je právě na poezii to Fascinující... ;-)

Mlčeti Zlato: já kdysi dostala obyčejný kamínek... snad z potoka... snad z polní cesty... a v očích jsem měla dojetí... zcela jistě ne žádnou z tvých jmenovaných otázek... :-)

Mlčeti Zlato: mám ráda Tvé komentáře. Děkuju Ti za ně... :-*

Verzatilka je geniální věc... mám jich celou sadu... miluju je...
víš, co je na nich tak úžasné? Vypíšeš ji, doplníš tuhu a příběh může pokračovat... ;-)

korálek: děkuji!
Ale možná bys ten šálek raději vyšplíchla, kdyby sis položila otázku, kde se tu ty knoflíčky vzaly...

Dojal si mě... no jo no... mám hodně přecitlivělé období... co nedělám... ;-)
V tuhle chvíli bych se chtěla v tom nejzelenějším nejtemnějším koutě takové zahrady schoulit do klubíčka a usnout... tak na sto let...

Poněkud vlažný rozjezd, ale pak jsi mě vtáhla do zběsilé jízdy... která tolik koresponduje s utrženým vagónem, v němž jsem uvízla a řítím se "životem"... evidentně ne sama...
Moc se mi líbí...

Dočetla jsem... z Tvé básně mi zůstal jen zvuk kolejnic... ale bude ve mně znít dlouho... dlouho...

Ten závěr mi přijde suprově upřímný...
Jen mezi námi... jakou barvu má extáze?

Severak: trefa... díky :-)

Mlčeti Zlato: děkuji za čas, který jsi mi věnoval. Moc si toho vážím. :-)

Homér: miluju jazz... jestli miluju špek nevím... to by se muselo vyzkoušet... ;-)

Nikytu: Yana: dík holky za pochopení