přidáno 31.07.2018
hodnoceno 6
čteno 948(14)
posláno 0
Dala mi kaštan.
"Co to je?" Se ptám.
"Kaštan, nos ho furt u sebe."
Už ho nemám. Zahodil jsem ho s ostatním podobným harampádím, ale pamatuju si ho. Tu holku ne, ani jak se jmenovala. Měla obrovského psa. Potkal jsem je a on se mi opřel o ramena až jsem se málem povalil. To jsem ji viděl naposledy. I toho psa.
Zkusil jsem Ti dát kaštan. Tu otázku jsem Ti viděl v očích. Šetříš? Máš holou řiť nebo seš tak blbej? Nejspíš platilo všechno a já platil za blbost.
přidáno 16.01.2024 - 13:04
Sasanka: No. Harampádí kolem sebe trousím a občas k němu dojdu a říkám si, kde se asi vzalo. Ovšem, když mě to hned napadne, je to hřejivý krok do minulosti.
přidáno 14.01.2024 - 23:04
Jo tak to já jsem sběratel harampádí :)
přidáno 03.09.2019 - 13:28
ta první holka byla fajn.. ta druhá trošku kráva :)
přidáno 31.07.2018 - 16:50
Mlčeti Zlato: já kdysi dostala obyčejný kamínek... snad z potoka... snad z polní cesty... a v očích jsem měla dojetí... zcela jistě ne žádnou z tvých jmenovaných otázek... :-)
přidáno 31.07.2018 - 10:05
Yana: Díky. Přesně to jsem chtěl napsat.
přidáno 31.07.2018 - 10:03
nejspíš platilo všechno a já platil za blbost...mám malou žlutou kostičku, něco pro mě znamená ale zase ne tak moc, nikdy jí ale nezahodím, někdy jí ztratím, ale zase se objeví, něco znamená jenom pro mě, teď ani nešetřím, proč, mám všeho dost, ale tu kostičku jenom jednu a krásný vzpomínky jak to bylo fajn beze všeho a bez starostí s kostičkou v kapse, dík za vzpomínku a zamyšlení, milé

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Něco o jírovci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : ***
Předchozí dílo autora : Ctnostná

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming