///
přidáno 29.07.2018
hodnoceno 6
čteno 1228(8)
posláno 0
Tomu tichu
kakofonních nářků kolejnic
vrakovišti minulých životů
zabředlým vizím
zdím z lepenky
barvy šedi
jsem propadla
svou duší
přidáno 29.07.2018 - 19:14
Rezavá Plechovka: decentně řečeno, obzvlášť nad ránem, když projíždí nákladní vlaky 4534852854 minut dlouho
přidáno 29.07.2018 - 19:08
Ginnare: Jsem ráda, že moje "poezie" měla tu čest něco v někom zanechat.
přidáno 29.07.2018 - 19:00
Jo, ty sídlištní kolejnice kolikrát přímo řvou
přidáno 29.07.2018 - 11:30
Trochublázen: Ono mi to vlastně nikdy jako takový terno nepřišlo. O to víc když jsem srdcem vždycky byla spíš holka z domku na samotě. Ale vzpomínky a prožitý roky vzaly za své a člověk si vlastně v závěru vždycky nějak zvykne na všechno. Obzvlášť když pořádně nepozná nic jinýho. Každopádně děkuju, že to tak na Tebe působí :)
přidáno 29.07.2018 - 09:09
Dočetla jsem... z Tvé básně mi zůstal jen zvuk kolejnic... ale bude ve mně znít dlouho... dlouho...
přidáno 29.07.2018 - 06:42
tam by chtěl žít každý :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sídlištní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ublížená
Předchozí dílo autora : Cesta na popraviště

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming