Květináč

Své květině jsem květináč
chráním ji ,vodu držím
rizika já pro ní snížím.
Chci já za to od ní něhu,
jen kořeny mi svěří
Svoji krásu pro jiné že má
moje žena orchidejka
rezolutně věří.

Sloužím jí již celé roky
na mě shora shlíží
vyrostly nám naše děti
kořeny jí tíží.
Včera večer zeptala se
co by jí to stálo,
kdyby mne již vyměnila,
zeminy má málo.

Jistě drahá nač se mačkat
lásku jsi mi nedala
vem si hlínu vem si děti
vysypej mě do naha.
Nahý jsem já květináč,
neslyšíte však můj pláč.
Substrát já pilně střádám,
na plese květin že si zadám.

Potkal jsem tam kopretinu,
jejíž truhlík kašle na zeminu.
Saje jak brok
však vodu pouští
děti bez lásky jsou jako houští.
Nabídl jsem jí vláhu z dlaní,
své blizny ke mě něžně sklání.
Pane bože dej mi hlínu,
ať zvát je mohu na hostinu.
Orchidej už nechci znát,
kopretiny chci mít rád.
Pro mne ony voní
večer něžně rosu roní.