Krásná... Někdy nádherné básně vznikají na těch nejdivnějších místech:)

Lasak: Předpokládám, že jako voják máš všechno z první ruky a nedivím se, že se to odráží i ve Tvé tvorbě. Báseň mě určitě zaujala, ale abych byl upřímný, působí na mě nedodělaně. Jakoby to byl spíš první nástřel, kostra. Asi mi na ní nejvíc vadí to, že neplyne tak nějak lehce a při čtení jsem se hodně zadrhával. To by chtělo určitě ještě dočesat. Myslím, že by to pomohlo i obsahu a celkovému vyznění básně.

bazi: K čemu je dobrý Tvůj první komentář? Co autorovi díla předá? Na mě působí dost povýšeně a mám díky němu pocit, že ho psal všeználek co všechno ví, všechno zná. K básni však neřekne vůbec nic. Prostě jen výkřik abych toho 24letého cucáka uzemnil, co?
Srovnávat Covid s II.světovou válkou a jejími důsledky je nesmysl. Přesto si nemyslím, že je to jen rýma. Osobní zkušenost, a úmrtí v rodině mě o tom dost přesvědčila. Ty máš možná to štěstí, že nikdo ve Tvém okolí se neocitl v nemocnici nebo přímo nezemřel. To ale neznamená, že je všechno v pohodě, že lékaři, sestry aj. nezažívají denodenně krušné chvíle hraničící s beznadějí a jsou na pokraji svých fyzických a psychických sil.

Zajímavá... zaujala mě netradiční stavbou a slovy. Jenom ji vlastně vůbec nechápu a přemýšlím, co tím chtěl básník říci :)

"...ticho, jako když po tmě mlčí němí."

To si budu ještě dlouho pamatovat, krásný obraz...

Odehrál se mi před očima krásný, trochu pochmurný příběh. Vůbec mi ta posmutnělost ale nevadí, to spíš naopak... Rád jsem si zas přečetl báseň od Tebe.

Těžká beznaděj. Vidím to dost podobně, všechny ty kurníky, polomy, trouchniviny a tak… Báseň jak vyšitá pro nedělní večerní chvilku poezie. Moc mě neuklidnila, což ale není výtka.

Připadá mi něčím smutná tato báseň. U Tvých děl musí čtenář většinou hodně přemýšlet (což je dobře) a nikdy pořádně neví, co se za těmi slovy skrývá, protože to prostřednictvím nich dokážeš schovat. Tady na mě cosi dýchlo ale na první dobrou a nevím, jestli mělo nebo ne. To jen takový můj postřeh. Báseň se mi líbí...

Hm, z dýmu může brzy být něco horšího... Přijde mi, že i Ti nejzarytější odpůrci globálního oteplování musí čím dál častěji vidět, že se opravdu něco děje a Země přestává být díky nám v dobré kondici.
Naštěstí má příroda vlastnost sebeuzdravení a snad si jednou poradí i s člověkem. Tímhle se aspoň trošku uklidňuju. Moc pěkná báseň, k zamyšlení...

Přemýšlím, co k této básni napsat, když všechno už bylo vlastně řečeno. Je opravdu krásná. Málem mi unikla a o to víc jsem rád, že si ke mně našla cestu dnes.

Homér: Mám Tě za výjimečného autora, který to tady vždycky oživí, ale tento tvůj komentář mi přijde přes čáru. Už jenom proto, že se vůbec netýká díla. Spíš jsi jenom vyzvracel nějaké své domněnky na člověka, který možná nikdy nebude psát jako ty. To však ještě neznamená, že si musí přečíst to, co jsi napsal. A je úplně jedno, jestli má v kolonce uvedeno, že stojí o maximální kritiku, nebo si nepřeje žádnou. Trochu víc tolerance by to chtělo, a na pozérství se vykašli...

Zase jednou mě Tvá báseň dostala, a bez zbytečných tanečků mě bodla přímo do hrudi. Má pár krásných míst a ten konec je úžásný.

I já se připojuji k ostatním, protože je to opravdu krásně vyjádřeno.

Jéé, s žilkama v listích je to těžké. Člověk má pak za nehty zeleno a těžko to jde umýt, vím o čem mluvím :) Moc hezká báseň.

Ta nalajnovanost je k breku. Radši na to nemyslet...
Báseň super.

Neznám Tě… jen z Tvých slov tady, a přesto bych Tě chtěl obejmout. Ne z lítosti protože každý máme něco, ale jen proto, abys na to nebyla sama. Asi je ode mne troufalé tohle psát cizímu člověku, ale ta slova na mne tak moc zapůsobila, že musím. Snad se tě nedotknu...

Tohle se mi hodně líbí. Mám rád, když mě báseň vtáhne do nálady a já ji cítím s každým dalším slovem. Nestává se to často ale tady se povedlo... Moc pěkná.

Taková malá sonda do hlubin lidské hlouposti. Aspoň na mě tak působí. Ale možná jsem úplně vedle :) Každopádně je skvělá...

Dlouho jsem tady nebyl a tahle je první kterou jsem přečetl. Jsem rád, že jsem narazil právě na ni. Tvá poezie mi chyběla...

Přemýšlím, proč se to jmenuje "Pokora" a nějak mi to v souvislosti s obsahem nedochází. Tak musím ještě chvilku dumat :)
Na Tvých básních se mi líbí, že hledáš neotřelost vyjádření a většinou se Ti to velmi dobře daří. Já ač se někdy snažím sebevíc, ta správná slova, tu neotřelost nenacházím... a proto to u Tebe obdivuji.