Drakeovi

Ach Nicku
před chvilkou končil listopad
nitkou pavoučí k sobě přimotal dušičky zahloubanců
srk, mrk, hlt, prd a je tu
konec bláznovství dubnového
zapomnělo se už na narození i umrskání jednoho sympaťáka
a najednou zvracíme obavy z léta
z budoucnosti vařící
kdy ze stromů zbylo jen dřevo
které nikdo nechce ani na toaleťák
protože teď už se nepíše, jen ťuká, ťuká
strakapoud do trouchniviny, co nás čeká
když se pětatřicátníci cítí na sedmdesát
co se vůbec dělo v zimě
ptáš se splašeného pometla
co střepy času rozmetalo bezďákům do očí
jinak jako krása, ale o té je škoda psát
když si hovíš jak semenáček v mechu
v kousíčku, co zůstal ještě DROBET normální
jinak jen polomy, kola po broukovi a stesk po minulosti
kdy to bylo všude hezčí
vývoj stejnak dospěje ke stejnému hovnu
místo chlupů z mamuta chia semínka
jinak nic převratnýho
na lukách kurníky na dluh
za šest mega zahrada sto metrů
pozdravuj Petru
zapouzdřence lichých dnů
jalových nálad a zbytečně velkých stolů
otroků všedních dnů a provařených víkendů
to radši budu dál šňupat tu věčnou tmu
jenže všechno má svý jenže
a i já se budu muset hnout
třikrát na operační sál
a zdar