Na sklonku

snad kvůli trošce
zbylého času
vítr dál dmýchá kupředu můj dech
nezraju
ani se nechvástám dávnou vůní
nejsem jablkem
které by muž
krájel spolu s něhou
a zhltl jakmile kolemjdoucí skloní zrak
/s léty vyprchala hříšně kyslá chuť

nejsem už plod
z kterého by ujídala chtivá ústa chlapce
pihy k stáru
krásu spíše berou

ještě si ale vzpomínám
která barva slušela mým rtům
a kolik dravců klovalo mi z šíje

-
má vnučko
mívalas oči hořce čajový
a gesta nemotorně svá
přijď
žádné cizí město nemá tolik světla
aby ses za námi nevrátila

ukázala bych ti fotky z dětství
a zavzpomínali bychom na to tvé
ráda bych zjistila
co maluješ
kde ráda létáš
koho miluješ

a jestli si na mě vzpomeneš
až zbude jen pahorek
na louce za chatou
-
vím že už nikdy
nedoženu svět
ale ještě se umím červenat
když sním že by muž
byl krb a hřál
jsem sama v zemi kde jsi rostla
údolím šumí svatojánská noc

a ještě vůbec
nechci spát