11.10.2014
40, žena, Lomnice nad Popelkou
|
komentáře uživatele :
23.11.2014 - 13:12
8(2.)
Amelie M.: Díky ti, za ten pohled z druhé strany. Ono nemusí jít přímo o život, o ten jdem vpodstatě každému z nás každý den, ale ten pocit, že jsi ve válce... v boji...
22.11.2014 - 22:34
15(4.)
Nemohu než souhlasit. Skvěle napsáno :-)
Zamila: I muži v tomto věku dokáží mnohdy velmi příjemně překvapit ;-)
Zamila: I muži v tomto věku dokáží mnohdy velmi příjemně překvapit ;-)
22.11.2014 - 11:36
8(4.)
Severak: Díky ti. No jo, v reálu se třeba snažila až moc :-D
21.11.2014 - 01:03
18(3.)
Amelie M.: TAK TO JE PECKA! Se tu řehtám jak blbá! Nádhera, děkuji!
20.11.2014 - 10:19
64(8.)
Amelie M.: Tedy takové inspirace ti tu předhazuju a ty budeš tlouct vybíjet berušky a tlouct broučky do držky... že já se vůbec snažím :-P :-D
20.11.2014 - 10:11
64(5.)
Amelie M.: Jak motýli lačně toužebně nořili své sosáčky do sladkých květů? Jak stromy natřásaly své žaludy, aby mohly zasít nový život? Jak oráči svými mocnými pluhy orali šíré plodné brázdy? Echm... snad radši mlčím... ech
20.11.2014 - 00:45
64(2.)
Ach.... setřete mě někdo, zbyl ze mě mátový čaj... Moc pěkné to bylo... víc ze sebe asi v tuhle chvíli nevymáčknu, civim tu s úsměvem idiota na monitor :-) A dál?
19.11.2014 - 10:12
11(11.)
Orionka: Hmmmm horor, tak to se těším! Muhehe... :-D Fakt mě zajímá, jak se s tím popereš :-) A kdybys cokoliv potřebovala, klidně se ozvi. ;-)
19.11.2014 - 07:15
11(5.)
Tak jsem se konečně dostala i k poslední povídce. :-)
K tématu: Ano, ať žijí naučené stereotypy, lpění na něčem, co vlastně ani nemá smysl, co nám ve výsledku ubližuje, neustále se opakující kruh... dobré téma, to rozhodně, na tom se taky dá postavit hodně věcí :-) Pointa byla kouzelná :-) Happy end.. heh, to mě pobavilo :-D
A technicky, zase napsané je to tak, že nemůžu nic vytknout, ten způsob se mi líbí, hodí se k hlavní postavě, skvělé cílené opakování, určitá strohost, člověk se musí hořce až soucitně usmívat. Ale stejně jako u "Říkal jí Hanulko" by se to tu dalo rozvédst do něčeho víc (i když tady to necítím tak moc jako u Hanulky, přesto to tam stále je). Opět v tom vidím námět na román, sice velmi dobře zpracovaný do povídky, ale v románu nebo alespoň novele by mu šlo dát mnohem více, hlavně po té emocionální, pocitové stránce, jak postav, tak potažmo čtenáře :-).
Takže piš piš, budu stále nahlížet a třeba se jednou toho románu dočkám :-) Držím pěsti v próze :-)
K tématu: Ano, ať žijí naučené stereotypy, lpění na něčem, co vlastně ani nemá smysl, co nám ve výsledku ubližuje, neustále se opakující kruh... dobré téma, to rozhodně, na tom se taky dá postavit hodně věcí :-) Pointa byla kouzelná :-) Happy end.. heh, to mě pobavilo :-D
A technicky, zase napsané je to tak, že nemůžu nic vytknout, ten způsob se mi líbí, hodí se k hlavní postavě, skvělé cílené opakování, určitá strohost, člověk se musí hořce až soucitně usmívat. Ale stejně jako u "Říkal jí Hanulko" by se to tu dalo rozvédst do něčeho víc (i když tady to necítím tak moc jako u Hanulky, přesto to tam stále je). Opět v tom vidím námět na román, sice velmi dobře zpracovaný do povídky, ale v románu nebo alespoň novele by mu šlo dát mnohem více, hlavně po té emocionální, pocitové stránce, jak postav, tak potažmo čtenáře :-).
Takže piš piš, budu stále nahlížet a třeba se jednou toho románu dočkám :-) Držím pěsti v próze :-)
16.11.2014 - 20:53
24(7.)
Moc hezké... i když hezké asi není to správné slovo. Dotklo se mě to... taky tulím dcerku a povídáme si o smrti... od jejích tří let, kdy s ní začala.
Díky!
Díky!
16.11.2014 - 09:36
27(15.)
Tak konečně jsem se dostala k tomuto tvému dílku. Čiší z toho přes "těžké" téma nadhled. Nemohla jsem se celou dobu neusmívat, prostě to nešlo. A ten konec? Bylo mi to jasný ve chvíli kdy to přepsala, že tam bude nějakej hák. :-D
Dobrá práce. Díky
Dobrá práce. Díky
14.11.2014 - 12:37
11(9.)
Orionka: Zpátečka tomu dala šmrnc, řidič byl povedený :-D A ona i ta rozvláčnost někdy není na škodu, trochu toho čtenáře povodit za nos, hodit ho na růžový obláček, než ho zase pěkně skopneš dolu. Trochu si s ním pohrát :-D
14.11.2014 - 07:31
11(5.)
Orionka: Já věděla, že to umíš! Dnes nemám sebemenší výtku, líbí se mi to moc. Ta pocitová rovina byla bezvadná, měla jsem zimomriavky až... tam kde pojmenování mých zad přestává být slušným... jaksi, že? :-D A konec, upřímně, čekala jsem, že to nebude mít srdíčkový konec. Ne že by nebyl překvapivý a vtipný, ale protože jsi to psala ty. Tušila jsem, že mi jen stříkáš do obličeje sladkou růžovou voňavku, taháš mě za nohu, abys mi pak mohla dát pěknou tečku mezi oči. Holt, už tak nějak poznám svou krevní skupinu :-D
Díky.
Díky.
13.11.2014 - 07:03
14(8.)
Tak pocitově k příběhu... já bych toho recenzeta... grrrrr... taky se mohl aspoň trooošku zajímat, proč to bylo tak jak to bylo. Kluka je mi líto, hodně líto... to překonání sama sebe bylo užasný, ale ty recenze a diskuse... tvrdý pád na zem... fakt je mi ho upřímně líto. Prostě lidi... chjo
A jinak moc pěkně napsané, příjemná jednohubka k zamyšlení, ze života. Je vidět, že nikomu neamžeš med kolem úst, ukazuješ realitu takovou jaká je a nenápadně dloubeš do lidského i společenského svědomí. To já ráda :-) Takže spokojenost, líbilo, nemám co bych vytkla. Sice by určitě šlo si ještě vyhrát s tou jízdou, víc se do ní emocionálně položit (jo to se mi líbí, tenhle výraz), ten konec by pak dopadl ještě drtivěji, ale to je jen technická drobnost ale na to už by nejspíš bylo potřeba vědět aspoň trochu něco víc o krasobruslení, jinak by to mohlo celou povídku spíš shodit.
A jinak moc pěkně napsané, příjemná jednohubka k zamyšlení, ze života. Je vidět, že nikomu neamžeš med kolem úst, ukazuješ realitu takovou jaká je a nenápadně dloubeš do lidského i společenského svědomí. To já ráda :-) Takže spokojenost, líbilo, nemám co bych vytkla. Sice by určitě šlo si ještě vyhrát s tou jízdou, víc se do ní emocionálně položit (jo to se mi líbí, tenhle výraz), ten konec by pak dopadl ještě drtivěji, ale to je jen technická drobnost ale na to už by nejspíš bylo potřeba vědět aspoň trochu něco víc o krasobruslení, jinak by to mohlo celou povídku spíš shodit.
12.11.2014 - 10:39
13(13.)
Orionka: Romanopisectví jsou galeje, próza je nelítosná otrokářka, ale stojí to za to. A ten pocit, když to pak dopíšeš... to se nedá popsat ;-)
A jop ještě jsem chtěla říct, ten utnutej konec se mi líbil ;-)
A jop ještě jsem chtěla říct, ten utnutej konec se mi líbil ;-)
12.11.2014 - 10:12
13(9.)
Orionka: Já to tam všechno cítila, bylo to tam. Ale prostě by si to dle mého názoru zasloužilo víc a tak nějak mi něco říká, že na to máš. A kdo se bojí nesmí do lesa, taky se spousty věcí bojim, děsí mě, ale prostě zatnu zuby a jdu do toho (po hlavě obvykle) a napíšu to i kdybych měla zdechnout :-D Prostě to zkus, klidně jen pro sebe, když to půjde, půjde to, když ne vždycky to jde smazat, o nic přece nejde. Za to nic nedáš a kdyby to nešlo teď, půjde to jindy nebo jinde. ;-)
12.11.2014 - 08:32
13(7.)
Taaak, jsem tu. :-)
Téma je bolavé a citlivé a závěr byl... ze života. Je zpracované dobře, zahrálo to na citlivou strunku, je tam hodně řečeno mezi řádky, o tom žádná, text pěkně plyne, nedrhne. V podstatě bych mohla být spokojená. Ale přesto si troufám tvrdit, že by z toho i ve formátu povídky šlo vytěžit ještě víc. Nebála bych se více přímé řeči, dialogů, konfrontací. Hodně toho co ty tam máš popsané "z venku" by šlo napsat přímým náhledem do situací: tu osamocenost, dialogy na internetu, emoce, očekávání, první setkání, jiskření mezi nimi, náznak nebo i celá milostná scéna, věkový rozdíl, vědomí že to všechno je vlastně špatně, střet sám se sebou, kontrast chalupa x domov, milenec x manžel (i jemu dát více prostoru, jak vypadaly chvíle, kdy byl doma? Jak se choval?). Konfrontace reality x snu, která z toho čiší od začátku do konce. Vtáhnout diváka do hlav postav nebo spíš ve formátu povídky jedné hlavní postavy, do myšlenek pocitů. :-). Pro mě by to byl koncept na román (ale já se ve vývoji milostných vztahů vyžívám) :-) Cítím v tom potenciál, který zůstal nevyužit, a věřím, že bys ho dokázala zpracovat.
Přesto to ale považuji za velmi dobrý kousek, umíš zapůsobit na čtenáře i takto. Takže ju, i v této podobě dobrá práce :-)
Téma je bolavé a citlivé a závěr byl... ze života. Je zpracované dobře, zahrálo to na citlivou strunku, je tam hodně řečeno mezi řádky, o tom žádná, text pěkně plyne, nedrhne. V podstatě bych mohla být spokojená. Ale přesto si troufám tvrdit, že by z toho i ve formátu povídky šlo vytěžit ještě víc. Nebála bych se více přímé řeči, dialogů, konfrontací. Hodně toho co ty tam máš popsané "z venku" by šlo napsat přímým náhledem do situací: tu osamocenost, dialogy na internetu, emoce, očekávání, první setkání, jiskření mezi nimi, náznak nebo i celá milostná scéna, věkový rozdíl, vědomí že to všechno je vlastně špatně, střet sám se sebou, kontrast chalupa x domov, milenec x manžel (i jemu dát více prostoru, jak vypadaly chvíle, kdy byl doma? Jak se choval?). Konfrontace reality x snu, která z toho čiší od začátku do konce. Vtáhnout diváka do hlav postav nebo spíš ve formátu povídky jedné hlavní postavy, do myšlenek pocitů. :-). Pro mě by to byl koncept na román (ale já se ve vývoji milostných vztahů vyžívám) :-) Cítím v tom potenciál, který zůstal nevyužit, a věřím, že bys ho dokázala zpracovat.
Přesto to ale považuji za velmi dobrý kousek, umíš zapůsobit na čtenáře i takto. Takže ju, i v této podobě dobrá práce :-)
11.11.2014 - 11:38
17(2.)
Zasmála jsem se, ač člověku je z toho občas až trochu nahořklo, kam ten svět spěje... :-D ještě že jsem na seznamku nikdy ani nepáchla :-D