shane: zcela jistě, načež by nešťastného nápadníka poslala kulantně k šípku, neb je šťastně a zcela neodborně zadaná. jinak, averze je (jak už snad název napovídá) pokračováním/aluzí/kontrastem k inverzi, proto opakování fráze.

Budoucnost zavařeniny vypadá zoufale. Jinak super, Oscare.

....manon?

Anyway, báseň povedená, bolavá, intelektuální chlapec se všemi atributy je pěkně vykreslený, nejsou tam rýmy, za mě dobrý.

jaro af, něžný rýmy, bez lásky bys to samozřejmě nebyl ty, barde. taky bych chtěla klidnou duši, ale mám ji píchlou, po zimě. konec pretentious části komentáře.

líbí se mi, jak už jsem říkala, akorát s formátování my sis mohl pohrát - interpunkce a velká písmena, když už je tam máš, taky bys je aspoň mohl mít konzistentní.

rýmy mi moc nesedí, ale jo, proč ne, zkus místo matéčka něco jiného do gaiwanu

Bunkry a ňadra mám ráda, Nirvanu celkem taky... líbí se mi

:'DD brecim

to formátování mi při čtení trošku vadí, ale jinak jo, hezká věc, o pomíjení, jak řekla korálek, taková kulatá s nádechem zenu, ale českého zenu podpořeného filozofováním zahrádkáře

Tom Cortés: Tak to jo, akorát to tak z původního komentu vyznělo. Ono 'nesmí' je silné slovo a já nemám puristy ráda :D

Tom Cortés: A je proto méněcenná, má být vykázana z poetického slovníku, portože není nutná? Poezie není nutná, to coc hceš říct básní můžeš zformulovat do postulátu, ale báseň píšeš proto, aby to čtenář nejen pochopil, ale cítil, a vulgarity jsou asi nejsilnějším vyjádřením pocitu, protože vlastně nenesou žádnou výpovědní hodnotu, jen ten emoční náboj.

Tom Cortés: Nemusí ztratit výpověď, ale třeba jen důraz na určitý bod. V normální mluvě taky vulgarita nemá moc sémantický význam, jen zdůrazňuje, a většina sdělení se dobře obejde i bez zdůraznění a zachová si svůj význam.

Tom Cortés: No jo, ale jak poznáš důvod?

Tom Cortés: A proč ne? Kdo jsi ty, abys říkal, co se v poezii smí a nesmí? To je na čtenáři, ne? Co Bukowski? :D Není účelem poezie šokovat, nebylo účelem beatniků šokovat? Co Zdechlina?

podle mě sakra do poezie nezvratně patří, protože vyjadřuje, a někdy je ho třeba, a poezie není jen ó milovaná tvé oči jsou jak hvězdy a tvé prsy jak dvě kůzlátka gazelí jenž v bílém lilijí se pasou, jak si někdo může třeba myslet i v dnešních osvícených/ozářených časech.

tohle řečeno, myslím si, že by tomu možná víc slušel volný verš, nebo bych aspoň opustila rýmy za každou cenu, takhle některé kousíčky působí šroubovaně a to ubírá na síle sdělení, které je u tebe jako vždycky z hloubky a do hloubky, a studené a čisté jako podzemní voda.

(použila bych "proč neopouští mě ten pocit" a "já se sama sebe bojím" za nevím bych dala čárku, ale to je spíš pocitové)

Básnění je o vyjádření stejně jako o technice - musíš mít co říct a nutkání to sdělit, což ty asi máš, ale zároveň to i umět říct tak, aby si to lidi chtěli přečíst, protože jinak to nefunguje.

Takže takhle. To bude dobrý, pravděpodobně, někdy, a mrzí mě to ať jde o cokoliv. A piš dál, ale nečekej chválu jenom proto, že to bolí, ale zkus, aby to bolel i čtenáře,a to nejen proto, že zná gramatiku.

I ty Picasso. Moc hezký dekonstrukce, za me se klidne namoc cely, a prestehuj se na dno marianskeho prikopu.

Rekla jsem to uz jednou a reknu to znova - basen na me hodne zapusobila, libi se mi a je super, hergot. Takove veci chci cist casteji.

Yana: díky za krásný hluboký komentář, jako podzemní řeka která se na chvíli ukáže nad povrchem než se zase vytratí v krasových labyrintech. mám ráda řeky, labyrinty a hloubky. odpudivá a vzrušující salome - nikoli odpuzovaná či vzrušená - je krásná, protože je i bez toho, aby se na ni dívali. a právě proto nemůžou přestat.

Souhlas s Orionkou, vše už bylo řečeno. Bonusový bod za ornitologické nuance.

Singularis: Tvé výtky jsou opodstatněné, báseň je nepřehledná a kryptická jako vždy. Stejně jako Salome sama - vždyť v Bibli ani nemá jméno, to, co z ní známe, vytvořili autoři později. Báseň se ptá Salome (a de facto i čtenáře) proč, protože je povolanější než autor - nekladu si zde za cíl říct, kdo Salome byla, nebo použít její motiv k vytvoření krásné a formálně dokonalé básně, ale spíš přinutit čtenáře, aby se zamyslel nad tím, kdo je oslovovaná osoba dříve, než padne její jméno, které s sebou nese balast pozdějších konotací. To vše v duchu metahemeralismu, a tudíž v duchu kryptickém, pozérském a matoucím už z principu.
Moc děkuju za komentář, který mě přinutil si tohle všechno srovnat v hlavě :)