Zhasněte, tmy se bojím

Bylo to myšleno v uvozovkách, jakože bych jí mohl napsat já. :)

Báseň je skvělá, já v ni vidím naději a víru, možná právě pro slovo "sakra", je-li někdo zoufalý, volá všechny svaté - možná i samotného Boha, slovo sakra přece není sprosté, ale nemá se brát nadarmo a v tom je možná jeho " zakázanost". V této básni nadarmo není, je to vyjádření beznaděje vírou v lepší zítřky.

SSS: hledám jaká báseň a nevím, ale je to jedno, ty pocity jsou prostě podobný, jak jsme si vůbec podobní my lidé...hlavně někteří :-) Pročítala jsem si teď tvoje básničky, většinu mám přečtenou i okomentovanou a znovu musím konstatovat, jsi opravdový umělec, navzdor svýmu věku máš za sebou to, co někdo nemá za celý život, a to tě povznáší, jenom mám o tebe pořád strach, vlastně, mam vždycky radost když na mě někde vykoukneš a já mam pocit že jsi ok

sakra je super slovo, jako by bylo změkčením slov více hrubých - které si beztak sami pro sebe říkáme, když nad něčím sakrózním přemýšlíme a i ta zní velmi poeticky, kdo zde hledá problém, tak zbytečně. Je jasné, že poezie dnes nebude obsahovat výrazy, jako poezie před sto lety. Vždyť se dneska mluví jinak, sakra! Za mě pecka. :)

Četl jsem jí třikrát a mám silný dojem, že je to jedna z mých básní, ve které byly změněné pouze rody.. ?
Je pevná a skvěle se čte. A vlastně se mě týká - v uvozovkách. :)

Zamila: Prostě Nikol: Dámy děkuji, Zam. o slovíčku sakra níže :-)

Tom Cortés:Můj postoj k slůvku sakra. Mně nepřijde až tak vulgární a dokonce mi přijde legrační, když si řeknu pár opravdových vulgarismů a pak slůvko sakra, pousměju se, no jedna moje básnička se jmenuje Sakra a myslím že je tady, pro mě je sakra zkráceně beznaděj, pláč, zoufalství(ale jenom tak na chvilku) a přitom tak vůbec nezní, tak asi

casa.de.locos: děkuji za tvůj komentář a to jsem ji už poupravila, byla starší a ani mně už moc neseděla, ale na těch starších básničkách, myslím, je hrozně znát že i vypsat se člověk může, tedy :-) možná je to můj nekritický názor:-) mimochodem moc děkuji za jeden tvůj nedávný komentář, neskutečně mě potěšil...k slůvku sakra, mně nepřijde až tak vulgární a dokonce mi přijde legrační, když si řeknu pár opravdových vulgarismů a pak slůvko sakra, pousměju se, no jedna moje básnička se jmenuje Sakra a myslím že je tady, pro mě je sakra zkráceně beznaděj, pláč, zoufalství(ale jenom tak na chvilku) a přitom tak vůbec nezní, tak asi

slnečnica: Ne:-) teď ne! Ale nápad je to jen částečně, někdy to tak bylo :-(

Je skvelá, vrátane názvu, dúfam však, že je to len nápad, že tieto pocity momentálne neprežívaš...

Tom Cortés: Tak to jo, akorát to tak z původního komentu vyznělo. Ono 'nesmí' je silné slovo a já nemám puristy ráda :D

casa.de.locos: Není méněcenná, jen je potřeba s ní obratně zacházet. Nejsem ani prudérní, ani purista. jen mám radši, když autor dokáže emoce předat zajímavým obratem, než tou nejsnadnější cestou.

Tom Cortés: A je proto méněcenná, má být vykázana z poetického slovníku, portože není nutná? Poezie není nutná, to coc hceš říct básní můžeš zformulovat do postulátu, ale báseň píšeš proto, aby to čtenář nejen pochopil, ale cítil, a vulgarity jsou asi nejsilnějším vyjádřením pocitu, protože vlastně nenesou žádnou výpovědní hodnotu, jen ten emoční náboj.

casa.de.locos: Pak je vulgarita jakousi berličkou! :)

Tom Cortés: Nemusí ztratit výpověď, ale třeba jen důraz na určitý bod. V normální mluvě taky vulgarita nemá moc sémantický význam, jen zdůrazňuje, a většina sdělení se dobře obejde i bez zdůraznění a zachová si svůj význam.

casa.de.locos: Tak, že ta vulgarita bude hrát. Že když jí dám pryč, text ztratí výpověď.

Tom Cortés: No jo, ale jak poznáš důvod?

casa.de.locos: Však přesně to říkám: proč ne. Pokud je to odůvodněné a má to v textu místo, patří tam leccos.

Tom Cortés: A proč ne? Kdo jsi ty, abys říkal, co se v poezii smí a nesmí? To je na čtenáři, ne? Co Bukowski? :D Není účelem poezie šokovat, nebylo účelem beatniků šokovat? Co Zdechlina?

casa.de.locos: Ostatně, do poezie patří u vulgarity a hovna, ale nesmí být nikdy samoúčelně, aby jakoby "šokovaly" :)

podle mě sakra do poezie nezvratně patří, protože vyjadřuje, a někdy je ho třeba, a poezie není jen ó milovaná tvé oči jsou jak hvězdy a tvé prsy jak dvě kůzlátka gazelí jenž v bílém lilijí se pasou, jak si někdo může třeba myslet i v dnešních osvícených/ozářených časech.

tohle řečeno, myslím si, že by tomu možná víc slušel volný verš, nebo bych aspoň opustila rýmy za každou cenu, takhle některé kousíčky působí šroubovaně a to ubírá na síle sdělení, které je u tebe jako vždycky z hloubky a do hloubky, a studené a čisté jako podzemní voda.

(použila bych "proč neopouští mě ten pocit" a "já se sama sebe bojím" za nevím bych dala čárku, ale to je spíš pocitové)

Ačkoli je slovo "sakra" krajně nepoetické, dodává celému dílu osobní až procítěný nádech- čtenář se dokáže do pocitů autora lépe vcítit.

Líbí se mi. Asi proto, že moc dobře znám ty pocity ... A začátek mi málem zněl jak ta pínička "zhasněte lampiony ..." - ta je nej :-) A máš to i rytmicky a rýmovaně hezké. "Sakra" mi sice nepřijde moc poetické, ale chápu, že někdy je ho třeba ;-)