Na nebi zvoní budíček

Vstávej jaro už je čas
špásuje s námi ranní mráz
zima už chtěla by spát
bratr jaro má sestřičku rád

Nebojuje o svoji vládu
mrznoucí květy má na parádu
občas se vyšňořen prochází v sadu

Zima je ale již unavená
vysílená stárnoucí žena
sama chtěla by bratránka sluníčko
paprsky polibek dají jí na líčko

A ona blažená zalehne k spánku
zazimuje se v jarním vánku
cítím to, má na kahánku

Pak jenom ve větru otevře oči
mrkne a na bříško se přetočí
zklidněna usíná, nechce se bát
třičtvrtě roku může si spát

Měsíce hodiny klidně se točí
na nebeském kolotoči
až budíček třikrát zazvoní
zima se probudí tak jako vloni

Omládne nám, tak se to stává
když zima ze své peřinky vstává
a bílým proutkem nám zamává

Ve spaní najde svou studenou sílu
sníh a mráz přiloží ruce své k dílu
my šťastně ji vítáme jednou v roce
vždyť víme že blíží se nám vánoce

Měsíce hodiny klidně se točí
na nebeském kolotoči
až budíček třikrát zazvoní
jaro se probudí tak jako vloni