"možná že se jevíš" ... jevíš jaký? Nu, ale je to drsné.

Zajímavá a veselá. Možná, chceš-li psát takovéto básně, bys ještě mohl trénovat, rytmus hlavně asi.

Zajímavé, tj. zajmulo mě to. Jsou to ztělesněné pocity ve slovech s myšlenkou, již jsem možná pochopil. Mezidobí je čas mezi dvěma dobami - a ta budoucí je ta, z které proudí k nám teď štěstí. :)

Zejména v povídkách. :))

Líbí se mi závěr. Začátek je možná příliš odlišný, s těmi játry a lihem.

Nemělo by se plýtvat, naopak by se mělo třídit a být k životnímu prostředí zodpovědný.

Děkuju. Dostojevského jsem nečetl. Inspiruji s v Kafkovi a čtu Tolstého.

Psycho, psycho...to je divné...to vám to připadá tak hrozné?

pak jsi neměl na mysli podání
nýbrž obsah
že

Nevím, co myslíš tím nezvyklým podáním, Azure, myslím že je to zkrátka volný verš, ne? .) Jinak, na sépie rozhodně pozor.

Neboj, neboj...já taky ne...tak díky za pochvalu...

Je to ještě skvělejší, v každém novém přečtení. Je to dokonalá hudba: vždy nejdřív graduje od ticha, až téměř přejde v jasný tón, pak však zmlkne a vše se opakuje. A velká písmena KONCE jsou výmluvná, jde o úmrtí sboru, o prasknutí bubnu, nebo o něco podobného.
Čistota.

Připomíná mi to mé staré, i když je to technicky mnohem lepší. Taková plynoucí, hudebnická.

Děkuji ti za čtení a za cenné vyjádření. Řekl bych k tomu to, že na těch složitých (zdánlivě složitých!) větách si stojím. Ale zkusím se nad tím zamyslet, popřípadě lépe využívat interpunkci.

Ty hovna bych si odpustil...to mi tam stejně nezapadá. A jak je tam psáno, je to stvořeno soutěžně, takže ta syrovost je tam prvoplánově a nejedná se o vypsání se z pocitů. Jen o (zvrhlou) zábavu.

No, tak když myslí na tu bolest těla, na mrhání silami, na žití a tak podobně, tak jistě že netuší, jak je to těžký, je a bylo. Nu ale nic. Ten konec je působivý. Ale konec by samozřejmě bez začátku a prostředku nebyl. Takže je to celé působivé. S těžištěm na konci.

Poslouchal jsem, trochu. Některé myšlenky jsou velmi ušlechtilé. Jiné trochu pokulhávají, možná - pokud je měřím s tím, o co se teď zajímám - s budhismem. Protože něco chtít, to znamená vyhledávat bolest, neboť chtění je provázeno pýchou a zklamáními, kdy pýchu citíme ve chvíli, kdy danou věc máme, a zklamání ve chvíli, kdy ji ztratíme. :)

Povídka? Úvaha, dopis. :) Je to velmi skvělé, jak formálně, tak obsahově. Vyjadřuje se to přímo k věci, ale vynikající češtinou, přirozeně a čtivě. A svou myšlenkou by to mohlo vést celé pluky zdejších lidí, myslím. Minimálně já bych se k nim řadil, ačkoliv takto daleko jsem sám nikdy nebyl. Měl jsem to spíš jako přechodně krátké, extrémní stavy, které se takřka shodovaly s tím, co on má, podle tvých slov, neustále.

Jinak, je dobré, že věříš, že to snad přirozeně odezní, ale já myslím, že bude muset být složitější. Nechci nikoho poučovat, ale možná by mu pomohlo, kdyby se řídil podle některých rad a myšlenek budhismu. Ale nechci nikoho poučovat, i pro mě samotného je to nová věc.

Zajímavé. To číslo osm jsem si nějak spojil s osmi ušlechtilými pravdami budhova učení. Nu to je jedno. :D

Nu, je to dobré, ale vpostatě je to špatné. Chválím pokus popsat den a jeho zoufalosti. Ale připadá mi, že je to prostě takové pozérské, víš ...když už píšeš o životě, tak by sis tam nemusela vybírat jen samé věci, které se ti hodí, ale zkusit nějak vystihnout širší podstatu skutečnosti - a ne jen zrovna beznaděj.

Ale tohle všechno, co jsem řekl, jsou jen kecy. Takže se tím neřiď. Ale inspiruj se tím, třeba, chceš-li.

Já se tím samozřejmě také neřídím. Ale když už vidím někoho, kdo má talent, musím mu to říct.