A jsou i tací, kteří mají z této básně nejasný, znepokojivý, trpký pocit... Ne, nevím vlastně vůbec, co tím chce básník říci, ale vyvolání mrazivé atmosféry se mu povedlo.

Obraz zajímavý, o tom není pochyb. Téma méně zpracovávané a přece jedno z existenčně důležitých. Velmi hezký úvod. Ta první věta se mi opravdu líbí. Dál už bohužel forma škodí obsahu, neboť navozuje dojem, že se to mělo rýmovat, ale nerýmuje.

K obsahu snad jen, že bez omluvy není odpuštění... Obvykle ve vztazích bývá co odpouštět na obou stranách. Forma je zajímavá a volný verš nikde neskřípe. Docela mi ke stylu básně sedne i grafická podoba. Snad jen ta pointa nemusí být silně vytištěná.Lépe by na mě působila klasickým písmem. Takhle na mě příliš křičí a já jsem duše citlivá :)

Chce to poctivou práci na formě. Číst po sobě... Odložit... Po týdnu číst znovu. Protože jinak tam ty chyby neuvidíš. Chce to vypsat si svou formu a také hodně číst, co ti přijde pod ruku, aby sis rozšířil aktivní i pasivní slovní zásobu. Hlavně nepřestávej psát! S radostí budu číst. Protože potenciál tam je, o tom nepochybuji.

Ano, pro mě to je taková parodie na největší rýmovací klišé, která v sobě nese takové malé nevnucující se vyznání. Hlavní můj pocit je, že pobavila. Je to první pocit a považuji jej tedy za správný. ;)

Trochu irituje grafická forma (zbytečné lomené závorky či velká písmena). To je však drobnost. Celkově se mi ta báseň velmi zamlouvá, je originální, kvalitní a zajímavá. Jsi jako bušící romantik, kterému nechybí skromnost talentu ani pýcha barda. Ten konec s jemnou pointou, lehce překvapující a otevírající nové obzory vše jen dokreslil. .

Hm....to šumění by mě netrápilo. Takový malý jezík. :) Je to velmi dobře propracovaná báseň. Má-li ticho melodii, pak ji hraješ výborně.

Tenhle typ básní mi trochu připomíná abstraktní obraz. Postavíš se před něj a buď se v něm najdeš, nebo ne. To ovšem vůbec není špatně! Naopak.... Umění je podle mě o schopnosti dráždit naší imaginaci a to lze na různých úrovních a různými prostředky. Tentokrát to fungovalo velmi dobře.

To chápání zimy jako smrti je mytologicky běžné a mytologie má vždy co říci. Navíc obrazy, které ti vytanuly na mysli jsou zajímavé a nabité pocity. Co mě naopak tentokrát nezaujalo je forma. Působí na mě tak, že jsi chtěla napsat báseň na toto fascinující téma. Vzala jsi své představy, které samy o sobě na báseň vydají, ale nepodařilo se ti najít tu správnou formu. Myslím, že tam nebylo takové to první trknutí, které udá směr. To by zas tolik nevadilo, ale pak musí nastoupit řemeslná práce a pohrát si s melodií, rytmem či rýmem. Neoblékej princeznu do pytle od brambor, byla by to škoda. ;)

Čert a Káča. :) Hezky sladce napsané... Sladké s příchutí lesního ovoce. :)

Ten konec je přímo brutální! Kvalitně napsaná báseň o hlubokých citech bez zbytečného patosu.

Obrazy chladné, poetické a originální. Pohled na sváteční na sváteční večer, který určitě není od věci. Trochu mě mrzí, že rezignuješ na méně volnou formu, neboť větší vyladěnost by tomu možná dala ještě o stupeň větší spád. Celkově se mi však ten popis atmosféry velmi líbí. Ten název je vynikající!

Příběh poezii sluší, o tom není pochyb a stačí přečíst dílo Máchy, Erbena, či moje milované Never more. Přesto do značné souhlasím s Puerem. Poesii (a konec konců ani próze a už vůbec dramatu) samotný příběh nestačí. Je třeba ho umět podat. Jinak vzniká dojem, že pijeme kvalitní víno z kelímku a nemůžeme si jej tak vychutnat. Fénix je mytologický námět a já jsem velkou milovnicí mytologie. Je to příběh naděje, utrpění, rozloučení i nového začátku. Je to symbol očištění. To vše zde však úplně nevyzní (ani když je to polopaticky popsáno). Ta forma je poměrně dobře řemeslně udělaná. připomíná mi trochu školní práci. Rozhodně ve mě nezanechala nějaký pocit, že bys nebyl schopen ten příběh v této formě napsat. Spíše se mi zdá, že se nepovedlo tam investovat něco navíc. Vážím si však práce a pozornosti, kterou jsi tomuto dílu věnoval. To je to, co mi u jiných autorů křičejících jen nahodilé metafory mnohdy vadí. Práce je totiž důležitá i v poezii. Stejně jako schopnost na sobě dál pracovat, abychom se mohli těšit z dalších děl. K tomu doporučuji knihu : Jak psát báseň, kde je hezky popsán i vznik právě Never more.

V diskuzi najdeš téma týkající se této problematiky, které jsem tam zadala (někdy v červenci). Teoreticky by mělo pomoci určení míry možné kritiky nastavené v profilu a naprosto fascinující možnost si komentáře pod díly vypnout. Takže lze říci: Nechcete-li být komentováni, využijte ji. Jinak se ale v případě negativních komentářů smiř i s možnou útočností některých dotčených. Osobně raději komentuji alespoň trochu pozitivně. Nikdy nekomentuji zbrkle. Naopak... Opravdu se snažím okomentovat dílo co nejpřesněji. U svého díla jsem vděčná za všechny smysluplné komentáře, které mě motivují psát lépe (či si alespoň udržet úroveň).

Děkuji. Verlaine je jeden z mých neoblíbenějších básníků. Dokázal napodobit zvuk houslí a jeho automne-monotone... V tom je ten monotónní rytmus podzimu přímo obsažen.

Civilně pojaté, kvalitně napsané a ta pointa je výborná.

Děkuji všem za milé komentáře. Ten nejasný verš, který cituje Lasak, se zrodil ze škály různých pocitů, které ve mně vyvolaly dojem toho kontrastu... Racionálně se jednalo o lingvistický kontrast: je třeba zajít dál (v něžnostech, dotecích), abys byl blíž. Nicméně básně jsou entity mnohovýznamové a každý (čtenář i autor) si tam projektuje svou zcela neopakovatelnou a mnohdy podvědomou zkušenost. Těch variací je tedy celá řada.

Z hlediska jazykářky (ale jedná se o francouzský jazyk): Proboha, jen ne google překladač! Nicméně myšlenka, že Noe skonal těsně před dokončením archy, je úžasně zajímavá!

a to je dobře...

Zvláštně znepokojující...