|
Žádné moudro, žádné poselství... obrázek
 27.11.2013 21 1142(29) 0 |
Kratinká chvíle
sotva na zavření očí
To nebe hořcem ztmavne
a v dálce anděl zpívá
Zatím jen zlehka
Zvolna
Polohlasně
Kratinká chvíle
To snad jen čas
o malinko se pootočí
A někdy bosky
v režné košili
a jindy jenom tak
tiše k nám přicházejí básně
04.12.2013 - 11:26Jsem opravdu moc ráda, že ses nám vrátil... takové chvíle, jaké nastávají při čtení tvých básní, tu totiž opravdu chyběly. Tahle báseň (u tebe snad tradičně) ke mně přitančila po špičkách.
30.11.2013 - 19:03Mám pocit, že cokoli řeknu, jen to pokazím.
Moc se mi líbí.
Určitě jsem ji nečetl naposled.
Moc se mi líbí.
Určitě jsem ji nečetl naposled.
29.11.2013 - 09:06puero: Tak tahle slova mě opravdu těší... Ta moje pauza - přišlo mi, že už se o ty básně skoro moc snažím. Tak jsem jim dal čas. Musejí chtít chodit samy. Jinak už to nejsou ty v nočních košilkách, ale spíš v montérkách, nebo vytahaných teplákách. A takové bych fakt nechtěl :-)
28.11.2013 - 19:01U tebe si člověk vždycky spraví chuť. Múza v noční košilce cupitá po schodišti a vlasy ji vlají. Tak chodí inspirace za mnou. V noční košilce. Je skoro průsvitná. Máš to koukám velmi velmi podobné.
Měls dlouhou tvůrčí pauzu, už jsem se bál, že se na psance nevrátíš.
Měls dlouhou tvůrčí pauzu, už jsem se bál, že se na psance nevrátíš.
28.11.2013 - 18:52Ty jsi poeta ... Jo, je to tak ...
Tak jsem zvedav, jestli bys dal něco syrovyho, jak jsi kdysi psal ... :)
Tak jsem zvedav, jestli bys dal něco syrovyho, jak jsi kdysi psal ... :)
28.11.2013 - 14:05občas sem nakukuji a dnes jsem zas po delší době četl něco, čemu já tleskám. Neskutečně napsáno. je to jako utržený list s kapkou rosy. nepodaří se to často, ale ten požitek ze zázraku je nepopsatelný.
27.11.2013 - 15:57A někdy bosky
v režné košili
a jindy jenom tak
tiše k nám přicházejí básně
tohle se mi líbí a je to docela hluboký,teda aspon pro mě a můj druh psaní....jinak prwní dwě wěty mě tam mooc nezapadaj,ale to tak asi bejwá..těmhle wěcem rozumí nejlíp autor sám..(-:
v režné košili
a jindy jenom tak
tiše k nám přicházejí básně
tohle se mi líbí a je to docela hluboký,teda aspon pro mě a můj druh psaní....jinak prwní dwě wěty mě tam mooc nezapadaj,ale to tak asi bejwá..těmhle wěcem rozumí nejlíp autor sám..(-:
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Chvíle : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Druhý sníh
Předchozí dílo autora : Muž, který sázel jeřáby
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
