Velmi povedená!

Velmi intenzivní... Vybavil se mi ten slavný obraz z francouzské revoluce, jak kráčí po tělech padlých, v ruce drží prapor a stále vpřed.

Velmi kvalitně propracovaná báseň...má můj obdiv.

Výstižný název a pak cosi jako směs kvalitního zoufalství a neforemného poetična, které se snaží popřít sebe samo.

Naděje umírá poslední, ale nevylučuje stav beznaděje. Svět je místo plné ironie.

Moje chybějící dávka patosu. Povedené!

Láska je fascinující věc a poezie potřebuje trochu času k vypsání a nadhledu k popsání. Tak trochu mi to evokuje Mrtvou nevěstu Tima Burtona... Doporučuji výstavu a psát dál.

Muž, co má v srdci šíp a luk... Hm...trochu mi někdy ruší chybění rytmu a příliš jednoduchý rým, velmi se mi líbí ty vzkazy mezi složenými závorkami... Hezké vyznání.

Pozor nas překlepy mistře... A těch vzpomínání....ano, líbí

Upřímné, na nic si nehraje a nejdu tam i něco zajímavého.

korálek: taron: Děkuji za milé komentáře!

Na můj vkus je to trochu moc dlouhé. Určitě bych doporučila alespoň graficky trochu rozdělit text. Opět tam vidí některé neotřelé nápady, ale ruší mě chyby. Trochu i pravopis, ale i opakování slov. Působí to na mě dojmem, že by neškodilo si to ještě pročíst, proškrtat, vyladit.... Je to jako housle, které trochu vržou, přesto mohou vydat i velmi zajímavý tón a občas se to skutečně podaří.

Povídka je velmi dobře napsaná. Udržuje v napětí a pointa není snadno předvídatelná. Jediné, co se mi nelíbilo byla ta část, kdy Bára vysvětluje, co se stalo její rodině s tím krumpáčem. Ten proces se mi zdál neuvěřitelně komplikovaný. Jinak tuto povídku opravdu všem doporučuji ke čtení!

Jedna vzpomínka, nic víc a nic míň. Ten konec je mi velmi sympatický svou smířlivostí.

Hodně dobré! Upřímné a okouzlující. Jen ten název mi nějak nesedí...

Ta slovní hrátka je velmi vtipná a okouzlující. Líbí se mi, když vidím, že text nepapouškuje sdělení autora, ale dává mu nový význam. Od toho by poezie měla být...
Poslední sloka: "a realitou klamnou"... to vyjadření mi tam v této formě úplně nesedí, ač nejsem odpůrcem přizpůsobení pádů, má-li to smysl. Tady se mi to však zdá, jako zjednodušení cesty a to je škoda.

Ta sebereflexe na závěr pobavila. Asi by ji slušelo trochu učesat. Nápadů (a výborných) spousta, ale dohromady mi to zas tolik neladí.

Krásný nápad, dobrý tah štětcem, ale na mě trochu nedotažený. Ty drobné chybky zbytečně ruší.

Být touhavicí...zajímavě řečeno. Tu grafickou úpravu bych ani nepotřebovala, ale neruší mě. Věčnost, stvořena pro nás a námi... Nebo je to naopak tak, že žádný konec neexistuje, že se vše jen promění... Vím jen, že chladnou mě ta báseň nenechává.

Zaujalo mě to. Chybí mi tam začátek a konec. Ta situace je velmi přesně popsaná. Líbí se mi některé obraty. na příklad: "Vytrvale si stála za svým. Doslova." Celkově mám z té povídky pocit, jako ze studie předcházející obrazu. Ještě to není dotažené, ale naštěstí tu je, co dotahovat.