Ach ta lidskost, kterou v sobě nezapřem...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Slova do srdce psát umím,
v tom se znám,
a ty to znáš taky.
Chyby své
gumovat však nezvládám,
a tak je vidím
v deníku života napsané,
a škrtnout je můžeš.
stejně je uvidíš
„Tak mi to promiň.“
Ne nejsem ten, co se omluví.
Škoda dechu na slova prázdná,
raději přijímám trest.
Ticho zabíjí lásku.
Jsou to slova rázná.
a my mlčíme
Omlouváš se,
za to, že vidíš co škrtlé je.
a já stále mlčím
Navzájem se raníme
a mohu za to já.
Stejně to nepovím,
jen abys mne nelitovala.
Raději popravu
než abys řekla:
„odpouštím“
Ne nejsem ten co se omlouvá!
v tom se znám,
a ty to znáš taky.
Chyby své
gumovat však nezvládám,
a tak je vidím
v deníku života napsané,
a škrtnout je můžeš.
stejně je uvidíš
„Tak mi to promiň.“
Ne nejsem ten, co se omluví.
Škoda dechu na slova prázdná,
raději přijímám trest.
Ticho zabíjí lásku.
Jsou to slova rázná.
a my mlčíme
Omlouváš se,
za to, že vidíš co škrtlé je.
a já stále mlčím
Navzájem se raníme
a mohu za to já.
Stejně to nepovím,
jen abys mne nelitovala.
Raději popravu
než abys řekla:
„odpouštím“
Ne nejsem ten co se omlouvá!


Meluzina: Stejně jak u Ajdalas, tak říkám, že nežádám o odpuštění. Proto to ani neříkám. Když už to řeknu, tak spíše pro utěšení druhé osoby, nebo pro vyjádření pocitů, ale to spíše říkám věty typu "je mi to líto"
Má to křičet. Když jsem to psal, nebo když to čtu kladu na to důraz
Má to křičet. Když jsem to psal, nebo když to čtu kladu na to důraz

Ajdalas: díky za koment...Neím zda jsme se pochopili. Spíše jde o to, že se neomlouvám, protože vím že to nic nemění. Raději si vyžeru to co jsem si nadrobil

K obsahu snad jen, že bez omluvy není odpuštění... Obvykle ve vztazích bývá co odpouštět na obou stranách. Forma je zajímavá a volný verš nikde neskřípe. Docela mi ke stylu básně sedne i grafická podoba. Snad jen ta pointa nemusí být silně vytištěná.Lépe by na mě působila klasickým písmem. Takhle na mě příliš křičí a já jsem duše citlivá :)

Aidlin
Já taky nechci bejt ta, co se omlouvá, ale když Já se omluvím, najdu pokoj v duši. Ale ty to zakopej, těhle lídí si vážím, natrefí na problém a zadupou ho do země. Líbí! :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
když nám ticho povídá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Melancholik
Předchozí dílo autora : Nechtějme se dívat vpřed
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Sokolička řekla o Adrianne Nesser :Pro mě hodně zvláštní a silná slečna... Její básničky mě vždycky něčím dostanou a proto je ráda čtu. Adrianne, jsem ráda, že jsem ti mohla trochu nakouknout do duše, buď přesně taková, jaká chceš bejt! (Protože to jsi ty...)