Když hoří termín

Když hoří termín
v lese
rozbitá mátoha
snad tě
neodnese
za zenit milénia
kde milenci na věnci
spřádají budoucnost
o chlastu
to dneska celý bude
regulérně v osm
zavolám vedoucímu
honzo jsem ožralej
a zítra nikam nevstávám

No a když tam nejsem
léto
mejt se pomalu dvakrát denně
protože různý lidi in the air
víc se všechno řeší
no nic zas ty mý moudra
zbytečnej sloupek
kouknem se radši do konceptů

Medovou zatrpklostí polévat sametový smirkl,
to by nám šlo,
vlnit se v horkém vzduchu ze zákoutí polekaného,
zapomenout na včerejšek – terapie,
však někdy zůstanou strie,
plandavě tuhá chuť bezcílné strategie,
snad zbyde alespoň něco pro harpie,
pravil ten co se smrti svojí nedožije,
dost bylo plácání,
podřekl se umělý potlesk na šou petra novotného,
ach jaká harmonie,
záškrt, zácpa, mor,
toť dnešních časů poezie,
s nastrouhanou mrkví,
vyšuměl mezi prkny,
zašvitořila beznaděj a dírou v chrupu
na něj vyplazovala bradavku,
samá cnost a pochopení pro alkohol,
křišťálová duše na smetišti eg,
paskvil, škvár, vadnej výrobek,
oáza, gáza pro sobce z obce,
pojď, buď šampiónův stratég,
pravila kouzelná kytka,
že nezbyde z tebe nitka

Fuj, to je dlouhý. Trapný a o ničem. A mě je to úplně jedno.