casa.de.locos: To je dobře. Však je to parodie. :-)

Není mi moc příjemné, že je z toho cítit taková lehká šikana, ale povídka má myšlenku a stojí za přečtení až do konce.

Zvláštní povídka. Hlavně ten závěr je takový jednoduchý, "překvapivě nepřekvapivý", jako by tomu něco chybělo. Ale hlavně, že jsem se dozvěděl, jaké houby našel... ;-)

Geniální nápad. Povídka budí velmi zajímavé a neobvyklé představy. Nabízí se úvaha o zrcadlech, ale to by myšlenku povídky rozbilo a zkomplikovalo, hezké je na ní mimo jiné to, že je jednoduchá, a přesto působivá.

Trochu zvláštní mi přijde myšlenka, že "ten chlápek vypadal divně, vypadal úplně jako já", protože z toho logicky vyplývá, že jsem i "já" vypadal divně. I když možná nad tím moc přemýšlím.

Severak: Děkuji za ocenění. :-)

Poznámky pod čarou mají dát čtenáři svobodu, zda si chce dodatečné informace zjišťovat, nebo ne (zvlášť při druhém či třetím čtení může být užitečné přeskočit ty informace, které autor ani čtenář nepovažují za důležité, i když mohou jinak napomoci pochopení děje či souvislostí).

Pochopitelně byl problém, jak přenést poznámky do čtené verze, protože poslech zvukové nahrávky není tak interaktivní jako čtení, ale snad je moje řešení přijatelné.

Povídku jsem si poslechl, takže čárky hodnotit nebudu.

Líbí se mi myšlenka, téma i délka. Zpracování nemám co vytknout a postavy se chovají celkem věrohodně, i když ta Smrt je nějaká moc lidská. V rámci "potlačení nevíry" přijmu ledacos, ale jednomu věřím pevně - Smrt nikdy nespí!

Líbí se mi nádherná ilustrace i hudba na pozadí nahrávky, ač jinak podkresovou hudbu většinou nesnáším. Ty jsou tvoje vlastní?

Amelie M.: Děkuji za vynikající komentář. :-) Mám radost, že to někoho vedlo k zamyšlení. Mám radost i z toho, že se shrnutí a výklad osvědčily, asi je budu používat častěji. :-)

Jsem moc rád za smích. Těch komických momentů je tam určitě víc, nicméně mám zásadu, že komické momenty musí mít současně plnohodnotný smysl i brány vážně, takže i pokud to přečte někdo zcela bez smyslu pro humor, bude to také v pořádku.

První sloka se mi celkem líbí, na druhé mi docela vadí, že by se měl řádek s dvanácti slabikami rýmovat s řádkem se sedmi - nejde mi to vůbec odrecitovat.

Líbí se mi na tom ta myšlenka, jak staří lidé sní o tom, co (by) dělali, když byli mladí, i to, že je to zasazeno do školního prostředí. :-) Skoro mě to nutí ptát se, co se stalo s jejím mužem, že zůstala sama - Opustila ho? Zemřel? Co se týče stylu, připadá mi tam trochu víc popisů než je nezbytně nutné. Asi máš lepší představivost než já.

Amelie M.: Děkuji. :-)

Severak: Mám radost, že se ti líbila. :-) Děkuji za přečtení a komentář.

Zamila: Spíše Eca, ten je mi o hodně bližší.

Zamila: Děkuji za poučný komentář, přesně takový jsem si představoval. :-) Moje znalosti jeho díla jsou poměrně chabé, podrobně znám jen Proměnu a od tebe "kafkárnu" Cesta nikam I, proto jsem do anotace napsal skromně "lehce inspirované dojmy". Určitě jsem nejvíc čerpal z Proměny - zejména tu odhodlanost, tvrdohlavost a "racionalitu", s jakou Kat vzdoruje nepříznivým okolnostem. Já jsem bohužel tvor příliš logický a "počítačový" na to, aby mi snová krajina vyhovovala, ačkoliv proti "ději mysli" nic nemám, jen musí všechno dávat nějakou logiku, případně i o něčem něco vypovídat.

V každém případě děkuji za poslech a komentář. :-)

Amelie M.: Děkuji. :-)

Zamila: Nesouhlasím, že trojúhelník jsou jen svébytné úsečky. Trojúhelník dělá z úseček to, že spolu sdílejí koncové body (vrcholy trojúhelníka), tím jsou na sobě nezbytně závislé. Ještě zajímavější je, když spolu dva trojúhelníky v rovině sdílejí hranu, z toho je pak čtyřúhelník.

Jé... ta se mi líbí. Já mám zase vztah k trojúhelníkům z hodin počítačové grafiky. Grafické karty všechny složitější útvary vykreslují pomocí trojúhelníků a rovněž všechny 3D modely v běžných počítačových hrách jsou reprezentovány pomocí sítě trojúhelníků, takže ať žijí trojúhelníky! :-)

A na Laurové jsem kdysi byl a líbilo se mi tam.

Závěr (poslední dva odstavce) mi připadá trochu zvláštní, ale pěkně se to čte.

taron: Skvěle jsi to vystihla. Souhlasím.

Severak: Absolutně šťastní lidé nejspíš také ne, však ti také nemají potřebu existovat, jsou šťastní i tak. :-D

Já mám ke štěstí trochu jiný přístup. Podle mě je člověk šťastný, když jsou uspokojeny všechny jeho potřeby (tělesné, duševní a další) a má čisté svědomí. A nemůže to trvat dlouho, protože jinak by člověk přestal vyvíjet jakoukoliv aktivitu (absolutně šťastný člověk by neměl žádnou motivaci cokoliv dělat).