Severak: Reportáž určitě napiš, už se na ni těším. :-)

Amelie M.: Jé... to je hezká historka!!! :-D

kmotrov: Děkuji za doplnění. :-)

Je to moc působivě napsané a přitom docela reálné. Dovedu si to představit a působí to trochu smutně.

casa.de.locos: Aha. To mě nanapadlo. Ale teď mě napadlo, že slovo tělíško by mohlo souviset také se substantivem "těleso" (těleso -> tělísko -> tělíško), dokonce možná těsněji než se slovem "tělo".

casa.de.locos: Moc děkuji za komentář, potěšil mě a díky němu se možná ještě o něco metahemeralistického pokusím.

Grendelové jako mimozemská rasa zní dobře. Původní Grendel (podle Béowulfa) byl troll, ale v této povídce jsem se při jeho ztvárnění inspiroval/a také myšlenkou "mluvčího za mrtvé" z Enderovy hry a Č. K. B. S. z životopisu J. R. R. Tolkiena.

Co se týče zarovnání, to byla spíš náhoda, nebyl v tom žádný záměr.

Oblovské oblovky zvolna olizují slizem. Všesiško vidí, mají ošiška na stopkách. Glum! Glum!

Tvoje báseň se mi moc líbí, ale souhlasím s Lasakem. Na šišlání a rozdvojení osobnosti má teď monopol Glum. :-D

(Pro ty, kdo nepochopili můj komentář, viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Oblovka_obrovsk%C3%A1 )

Připadá mi, že to souvisí s důvěrou. Aby mohl člověk za něco či někoho převzít odpovědnost, musí to mít buď pod kontrolou, nebo v to vložit důvěru, jinak by totiž mohl převzít odpovědnost třeba za sebevraha, který se v následujícím momentě zastřelí, a podobně. A jak by mohl někdo vložit důvěru v druhého člověka, když nemůže věřit ani sám sobě?

Myslím, že by to skvěle znělo při recitaci, je to napsané velmi umělecky, zajímavě a svým způsobem napínavě. Připadá mi, že muselo být velmi náročné to tak napsat, ale líbí se mi to, ačkoliv jsem nepochopil/a význam záclony slz mongolských miminek, ale to je možná zapříčiněno nedostatkem zkušeností. Tam, jak jsou "světla pekla", se to trochu zadrhlo, lépe by tam zněla "pekelná světla". V následujícím souvětí se zase opakuje "žití", ale zbytek textu je velice plynulý. Ta jednocentimetrová jehla ke konci působí dost nepředstavitelně; ta je tam schválně? A mimochodem, co znamená "nahoru dolů, nepoznávám"?

Aby to nebyl falzifikát, stylem mi to připomíná jistou "poll" a mám jisté pochybnosti, zda na počátku novověku jezdily traktory...

Jinak, v prvním odstavci chybí alespoň dvě slova. Působí to trochu nedodělaným dojmem.

Ale "Z ranně novověkého rukopisu neznámého autora opsal Severák" zní hezky. Připomnělo mi to, jak jsem parodii na Jméno růže začínal stylizovaným prohlášením, že ten příběh jsem si vytiskl z blogu, který mezitím přestal existovat... :-D

Orionka: Já jsem v tomto kontextu mínil/a pojem "profesionál" jako protiklad k pojmu "amatér" - profesionál je ten, kdo píše (nebo obecně pracuje) z povinnosti, amatér ten, kdo píše z lásky k danému oboru. Výraz "stroze" jsem zvolil/a opravdu špatně, přiléhavější k tomu, co jsem chtěl/a vyjádřit, by bylo "mechanicky". Ale jak nad tím přemýšlím, myslím, že skutečnost je mnohem barvitější a každý člověk je spíš někde na stupnici mezi extrémním amatérem, který všechno miluje, ale nic neumí, a extrémním profesionálem, který všechno umí, ale nic nemiluje...

A potěšilo mě, že ti vyhovuje psát s chutí a velmi rychle, to u mě nejde, protože to, co bych tak napsal/a, by druhým lidem vůbec nedávalo smysl. Já musím zápolit s každým slovíčkem, a stejně pak místo "mechanicky" napíšu "stroze"... :-/

Orionka: Myslím, že Strach tím "vložením" myslel zápal čili nadšení, tedy že ten text není napsaný stroze a profesionálně, ale působí dojmem, že autorovi na tom, co píše, skutečně záleží.

Vzpomněl/a jsem si na tuto svou fotografii (ve skutečnosti jde o výřez), u které mi připadá, že by se k této úvaze moc hodila jako ilustrace:
https://www.psanci.cz/galerie_photo.php?user=1638&photo=168

Původní dílo bylo bližší mému stylu, tvoje úvaha je plná náznaků a literárně vybroušená, až se to obtížně čte. (Ale to mi nepřísluší kritizovat, protože nad některými větami v mých dílech si musí lidé lámat hlavu mnohem déle, než alespoň přibližně pochopí, co by mohly znamenat...) Pokud je to parodie, pak velmi jemná; není tam žádný moment, který by, byť citlivého, člověka "shodil ze židle"; to hození mobilního telefonu do řeky ve mě vyvolává spíš kroucení hlavou, následované myšlenkou, že si stejně zítra nejspíš koupí nový (modernější). Nicméně, některé narážky (výjimečná bytost, Radbuza) mě v tomto kontextu celkem pobavily... A není mi jasné, co za metaforu je to "zapadající slunce, které si všichni nosíme v sobě" tentokrát.

Severak: To, že místo vydání je pro rozlišování stejnojmenných nakladatelů, mě napadlo, ale u Facebooku, Wikipedie, Twitteru či jiných globálních internetových služeb, které mají svoje názvy prakticky ve všech zemích jako ochranné známky, mi připadne podivné uvádět už jen jejich "vydavatele", když samotný název služby je nesrovnatelně známější než její vydavatel, který se navíc někdy mění, aniž by to uživatelé jakkoliv zaznamenali.

Souhlasím, že uvést odkaz na původní zdroj, je na webu mnohem praktičtější, ale když se odkazovaná stránka změní, přesune nebo zmizí úplně, což je na dnešním webu celkem běžná věc, může teoreticky uvedení alespoň autora, názvu a verze dokumentu pomoci k jeho vyhledání (např. pomocí vyhledavačů) nebo kontaktování autora s dotazem, co se s odkazovanou stránkou stalo. Takový je můj názor.

Mně nepřipadne smutná. Naopak mě láká k poznání podrobností života těch fotek... Mám rád/a ticho, tmu a prázdnotu, protože představují prostor k naplnění, nové skutečnosti k poznání a klid k meditaci. A zastavení hodin nevadí, jsou to jen hodiny, ne čas jako takový.

Mám z té miniatury jen drobný pocit lítosti, že nepokračuje a nejde do podrobností.

oslov radek: Mně to tedy moc poetické nepřipadá...

mahdal: Děkuji za zajímavý komentář. Jistě je v něm zrnko pravdy.

Amelie M.: Myslím, že se ti moje psaní daří skvěle charakterizovat; mnohem lépe, než bych to zvládl/a sám/a. Co se týče cizích slov, jmen, knih a seriálů, doporučuji spíš zkoušet nejprve Wikipedii a až pak Google. (Kdybychom byly/i v kontaktu, ještě lepší by bylo se zeptat...) A líbí se mi, že se ztotožňuješ s tou myšlenkou o trosečníkovi.

Při čtení tvých komentářů mě to nutí se usmívat a smát. Je to jako když se člověk poprvé uvidí v zrcadle a nemůže uvěřit tomu, že tak nějak vypadá. Ale jsou to příjemná zjištění a budu rád/a, když v nich budeš pokračovat. Máš pozorovací a vyjadřovací talent. :-)

Amelie M.: Děkuji. :-) Je poznat, že na rozdíl od postavy mé miniatury přemýšlíš. Pochopila jsi to správně.