Hádka autobusáka a traktoristy

Ze začátku to byl den jako každý jiný. Jel jsem se sestrou do školy autobusem jako vždy. Hned jak jsem však nastoupil do autobusu, padlo na mě podezření, že se dnes stane něco hloupého. Na tom nebylo nic zvláštního - autobus řídil Vláďa, jeden z nejpodivnějších autobusáků, které jsem znal.

Vláďovi bylo asi čtyřicet pět let. Měli jsme na něj se sourozenci podezření, že jezdí pod vlivem alkoholu, protože se choval velmi zvláštně. Například jednou, když s ním jela sestra do školy, usmyslel si, že nepojede, dokud nebudou cestující zpívat hospodskou písničku "Nepudu domů". Naštěstí si to po chvilce rozmyslel a pokračoval v cestě.

Každopádně budu pokračovat ve svém příběhu: Když jsme projížděli Brtnicí, vjel nám do cesty traktor. Autobusák se rozčílil: "Co si to dovoluje, vjet mi tím svým traktorem do cesty! No a teď ještě ke všemu nechce ani vycouvat! No počkej, já si to s tebou vyřídim!" S těmito slovy vystoupil z autobusu a začal na traktoristu hulákat sprosté nadávky. Traktoristu to vytočilo, vystoupil z traktoru a také začal nadávat. Vláďa si usmyslel, že mu dá za vyučenou, a chtěl dát traktoristovi ránu pěstí.

Naštěstí z autobusu vystoupil plešatý, asi padesátiletý muž, a řekl: "Pánové, snad se to dá vyřešit, chovejme se jako gentlemani." Oba se naráz uklidnili, autobus vycouval a traktor projel. Poslední věc, kterou autobusák vyjádřil svou nenávist k traktoristovi, byla to, že na něj skrze okénko ukázal vztyčený prostředníček.

Když jsem pak přijel do školy, zeptal se mě kamarád, kde jsem se tak dlouho zdržel. Odpověděl jsem: "Ále, porval se nám autobusák s traktoristou..."

* * *

Z ranně novověkého rukopisu neznámého autora opsal Severák