xxxx

Immotyob: tak moc chvály.. :) no.. děkuju, potěší, když některá věc zaujme

Skvělý: fotky - lidi, věci, zvířata, stromy... z fotek, po setmění ožívají v nekonečným prostoru pokoje, bez času a celý je to černobílý a němý a hejbe se to a žije... je to celej samostatnej vesmír - a nadefinovanej 14ti slovy - fakt geniální

Strach: to na tebe dýchlo celkem správně.. díky

Tak nejprve na ně dýchl strach (jak jinak u mě :D) a s ním spojená úzkost. Atmosféra je taková skličující. Jako bys byla v kleci plné bolesti a nemohla ven... to jsem cítil já při čtení.

Nikytu: stačí, aby přišel oheň a je taky po...... :)

Pravda. Fotky stále žijí. :-)

bludička: děkuju :)

Líbí...

Singularis: moc zajímavý komentář :) je ti podobný.. díky ti a .. třeba někdy příště bude víc podrobností..

Mně nepřipadne smutná. Naopak mě láká k poznání podrobností života těch fotek... Mám rád/a ticho, tmu a prázdnotu, protože představují prostor k naplnění, nové skutečnosti k poznání a klid k meditaci. A zastavení hodin nevadí, jsou to jen hodiny, ne čas jako takový.

Mám z té miniatury jen drobný pocit lítosti, že nepokračuje a nejde do podrobností.

Amadeo´´: přesně tak.. a než ji zabít názvem....

Psavec: díky ti..

Posmutnělé, ale moc povedené.

Amelie M.: Já jsem u toho názvu taky přemýšlel, zda má nějaký význam… Určitě by si jej zasloužila. Na druhou stranu ale chápu, že někdy je prostě těžké najít k básni vhodné pojmenování. Takové, které by ji co nejlépe vystihlo, nejednou jsem to řešil také. Třeba to chce jenom čas...

taron: díky taron za zastavení a hezká slova, od tebe mne to opravdu těší.. i já se těším na další tvé básně.. co si pamatuji, prostě umíš.. ;)

Lasak: ona je to vlastně hodně osobní pocitovka.... úplně jsem nepřemýšlela o tom, jak vyzní, jestli rozumíš.. ale tvůj komentář mě zaujal, díky..

no a název.... ne, nemá to žádný význam.. prostě nevím, jak by se to mohlo jmenovat, nic mi nepřišlo dost dobré..

Ták a máš to tu dabl. Nevím proč, ale můj komentář se uložil dvakrát. Někdo by v tom mohl vidět sílu osudu :-), tak ti tu ještě napíšu něco pěkného, například, že se na tvé básně těším a ráda je čtu.

jestli je život hororem nevím, ale já tu báseň svým způsobem vnímám jako život - obyčejný život, v němž občas dojde trochu i na "adrenalin".
Je krásná, myslím, žes vyjádřila, co jsi chtěla.

Bez tmy by to bylo méně hororové, ale na druhou stranu by mi to přišlo více emoční (smutné, nostalgicky naladěné). Otázkou je jakého pocitu jsi u mě chtěla dosáhnout. oba jsou zajímavé, mně osobně více sedí ten emoční bez tmy (otázka vkusu).
Je to báseň bez jména, nebo je skrytý úmysl ve čtyřech X ?

kmotrov: noo.. ona právě ta tma tam má možná zásadní význam.. děkuju

Amadeo´´: příště tedy něco veselejšího.. děkuju za odvahu

Karikatura Borise Trigorina: přemýšlím, jestli jsou ta slova tak silná anebo jestli jsi tak vnímavá.. trefila´s do černého.. díky

I já z toho mám smutný pocit. A souhlasím s tím, že i v tom je síla poezie. Zasáhlo mne to. Jen možná ta tma mi tam přijde zbytečná.

Tohle mi něco připomíná, to ticho sedící na kyvadle, tma a němé šeptání fotek. Vyvolala ve mně nepříjemný pocit a asi jdu odsud pryč :( Ale i v tom je síla poezie...

Po prvním přečtení mi to přišlo jako takový poetický dvouvětný horor, ale čím se do ní začítám víc a víc, tím více mne bolí...