Bibliografická citace inverze

Úkolem bibliografické citace je jednoznačně označit zdroj myšlenky, citátu, parafráze apod., aby byl dohledatelný a ověřitelný. Bibliografická citace podle normy ČSN ISO 690 v souladu se zvyklostmi českých knihovníků a českým pravopisem je však věc záludná a plná chytáků. Uveďme si příklad:

CASA.DE.LOCOS. Inverze. In: PSANCI.cz [online]. [Česká republika]: PSANCI.cz, 06.02.2017 [cit: 2017-08-31]. Dostupné z: https://www.psanci.cz/ dilo.php?dilo_id=35344-inverze

Uvedená bibliografická citace začíná jménem tvůrce, což je v daném případě pseudonym. Příjmení se pro odlišení uvádí velkými písmeny; pokud však příjmení není přítomno, napíše se velkými písmeny celý název, a to i v případě, kdy je tvůrcem korporace (např. ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ).

Následuje název odkazované básně. Vzhledem k tomu, že ve zdroji je uveden jako "inverze", nabízí se otázka, zda má přednost úzus uvádět údaje tak, jak jsou uvedeny ve zdroji, nebo pravopis. Vzhledem k tomu, že i název v azbuce se transliteruje, přikláním se k názoru, že přednost má pravopis.

„In:“ značí, že předcházející název je příspěvek do sborníku; u článků, např. v časopisu, se nepíše, což mi připadne matoucí, protože u některých webových sídel je rozeznání toho, zda jsou spíš časopisem, či sborníkem, asi tak náročné, jako určit, zda SMS zpráva je spíš film, nebo seriál... PSANCI.cz jsou však mnohem spíše sborník než časopis, a tak do uvedené citace „In:“ patří.

Kurzívou (zvýrazněně) se uvede v tomto případě název webového sídla, jehož je uvedená báseň součástí, což je další matoucí věc, protože u citací monografií se takto vyznačuje název samotného díla. „Online“ pak označuje typ nosiče (média).

Z jakýchsi důvodů musí následovat místo vydání a knihovníci nemají rádi místo zvané „Internet“. Jenže Internet zase nemá rád knihovníky a na řadě webových stránek není „místo vydání“ uvedeno (což je i uvedený případ) a cokoliv, co do bibliografické citace uvádíme na základě dohledání či tušení, aniž by to mělo oporu ve zdroji, musíme uvést do hranatých závorek.

Následuje jméno vydavatele webového sídla, což je u některých webových stránek (obvykle u těch nejzajímavějších) další věc, která se musí poměrně obtížně vyhledávat.

Datum vydání se uvádí v podobě, v jaké je uvedeno ve zdroji, i když tato podoba může být značně exotická. U elektronických zdrojů je nutno uvést také datum citace, protože některé stránky se mění i několikrát denně a knihovníci věří, že provozovatelé webových sídel vedou přesnou evidenci, co na té které stránce kterého dne bylo. Chyták je v tom, že datum citace se uvádí ve formátu YYYY-MM-DD, který se v českých textech obvykle nepoužívá.

A citace končí webovou adresou, která v sobě skrývá tu záludnost, že se za ni, na rozdíl od všech předchozích údajů, nedoplňuje žádné znaménko.

Jaký z toho máte pocit? Je pro vás uvedená citace všední, rutinní záležitostí, o které nemá smysl ani mluvit, nebo na ni vyvalujete oči jako na létající talíř, přistavší vám přes noc na poli za domem a zanechavší za sebou kruh v obilí?