Ayla: Děkuji. :-)

Zní mi velmi příjemně, možná proto, že je tak abstraktní a že si za lesní láskou mohu představit jakoukoliv svoji příjemnou zkušenost s lesem... :-)

mannaz: Potěšilo mě, že to na tebe zapůsobilo, jako že mužci jsou úplní chudáčci, přesně takový pocit jsem totiž měl/a, když jsem to psal/a. Ono na tom něco je a chtělo by to ty genderové nespravedlnosti v naší společnosti postupně nahrazovat něčím spravedlivějším (a jsem rád/a, že se to děje, i když hrozně pomalu). To, že říkáš dcerám, aby se „vzženily“, je velice zajímavé z lingvistického hlediska, protože minimálně slovo „zženilá“ v češtině podle jednoho speciálního slovníku existovalo, ale už prý zaniklo, tak by bylo hodně zajímavé, kdyby se ukázalo, že se opět objevilo. O slovu „vzženit se“ to říci nedovedu, protože ten slovník zrovna nemám po ruce.

bazi: To „1984“ mě také napadlo, ale nemyslím, letopočty mi budí jiné asociace.

Zajímavý příběh. Jen se mi tam nelíbí ta tradiční starost o cizí stravování. Můj názor je takový, že každý člověk je zodpovědný za svoje tělo a měl by mít přiměřenou volnost v rozhodování, čím ho bude živit, a když si zkazí zažívání, bude to jen a jen jeho vina. „Zpracovávání“ někoho ne. Jak by bylo vám, kdyby se vás z nějakého důvodu snažil „vykrmit“ a cpal vás tučným jídlem, až by vám z toho bylo špatně? To prostě není ohleduplné.

Rozhodně souhlasím, ačkoliv moje dětství bylo velmi netypické a rozuměl/a jsem si tehdy mnohem víc s dospělými než s jinými dětmi. Chtěl/a bych ale upřesnit, že ačkoliv je naše dušička stejně citlivá a zranitelná, je zcela individuální, co a jak se jí dokáže „dotknout“. Jedna osoba může mít šok a trauma, už když jí ostatní naznačí, že není na světě ta nejdůležitější a „netočí se vše jen kolem ní“, zatímco jiné můžete sprostě vynadat a plesknout po tváři a ona se třeba jen usměje a opravdu ji to nebolí, ne proto, že by ta duše nebyla citlivá a zranitelná, ale proto, že v hloubi duše té osobě záleží na něčem úplně jiném a s jistotou ví, že jinde to pohlazení a chválu spolehlivě dostane, takže vaše facka není to, co by ji opravdu zranilo na duši.

Proč neuvaříme tatínkovi pivíčko? Není v tom diskriminující genderový stereotyp? Vezmeme Wikipedii (kde si nastudujeme, jak se to dělá), pak vezmeme slad (ve skutečnosti písek), rozemeleme ho na jednoduché sacharidy, přidáme kvasinky a už se vaří a tatínkovi bude od vlastní dcery jistě velice chutnat.

A pro ten pláč u mužů jsem také. Proto tak rád/a poslouchám, jak Daniel Landa v písni „1938“ zpívá o vojáku-muži: „Pro slzy už skoro nevidí, Habešanům marně závidí.“

Zajímavý nápad. Velmi se mi líbí zdroj inspirace i název. :-)

Ta píseň se jmenuje Vyznání a nevím, jak moc je známá, ale já jsem ji dosud neznal/a.

Nicméně dnes mám nějakou kritickou náladu. Místo „na motivy“ by podle mě bylo přesnější napsat spíš „inspirovaná“, protože ta konstrukce „ty jsi“ je tak jednoduchá a obyčejná, že by stěží vydala za „motiv“ nějakého díla sama o sobě. A také bych to dílo označil/a spíš za miniaturu. Básně jsou sice někdy také tak krátké (např. haiku), ale připadne mi, že zrovna tento text je mnohem lepší miniatura než báseň.

Ale v každém případě jsem rád/a, že jsi zase něco napsal.

Něco mi tam nesedí... Nemá být v tom názvu básně „Kláro“? A pak mi připadnou zvláštní ta tužka a klika. Ale možná to prostě jen špatně chápu... Láska nikdy nebyla můj obor.

Hezká myšlenka. Mám rád/a šneky. :-)

Martin42: Děkuji za názor. Tvůj názor se mi v některých ohledech líbí; já sice na jednu stranu jednoznačně podporuji „homosexuální rodiny“, ale třeba mě dost děsí, jak jsou při jejich prezentaci zcela opomíjeny existující úmluvy o právu dítěte žít s biologickými rodiči a právu biologických rodičů vychovávat svoje děti. Působí to dojmem „účel světí prostředky“ a měla by se vést řádná diskuse o zrušení těchto práv, než si lidé začnou předávat děti podle dohody. Když si společnost vymyslí spoustu práv a pak je nedodržuje, to je teprve projev úpadku.

Mimochodem, jsi si opravdu jistý, že tradiční rodina dokáže vychovat jaderné inženýry a špičkové lékaře z dívek? Já mám spíš dojem, že většina žen s takovou odborností pochází spíš z méně tradičních rodin, zatímco tradiční rodiny v tom zoufale selhávají, ať si rodiče předávají role, jak chtějí.

„je to hlavně o tom aby si lidi rozuměli a chovali se k sobě s respektem“ — to je sice hezké, ale to by to také muselo fungovat. Když vidíš, jak dvě ženy vychovávají dítě, jedna zemře a té druhé stát chce vzít dítě, které třeba šest let vychovávala a to dítě k ní má citovou vazbu, tak kde je to porozumění a respekt?

Politická korektnost je hodně složitá a odborná věc, takže o té bych tu diskutovat nechtěl/a, na ni ať si každý a každá udělá názor sám/a.

Bylo to zajímavé a příjemně se mi to četlo, obzvlášť mě potěšilo, jak je tam popsaná ta cesta výtahem, to je totiž věc, kterou by spousta lidí při popisu vynechala. A spousta věcí mě tam i pobavila, absurdní humor je blízký mému vkusu; pobavila mě tam třeba voda, kterou si pěstují sami, nebo ta myšlenka o rase (a pak samozřejmě ten závěr).

Trochu nerozumím větě „Dle nového zákona musí muž v domácnosti zastat alespoň 30% domácích prací (pokud je v domácnosti, tak pak 80%)“; jak vypadá muž v domácnosti, který není v domácnosti? Možná by to opravil jiný slovosled.

Pociťuji škodolibou zvědavost, jak by ten test vypadal elektronicky...

vanovaso: Aha. Veselý mě nějak vůbec nenapadlo.

Určitě by to mělo být dobrovolné. Zatím jsou problémy se skloňováním, ale ty se časem vyřeší a pak už „Soňa Vašák“ divně znít nebude. Hlavně je potřeba s tím začít.

vanovaso: Doufám, že už s tím konečně něco udělají a alespoň dovolí ženám příjmení ve tvaru podstatného jména, aniž by kvůli tomu musely lhát. Pokud by pak bylo dovoleno můžům příjmení se zakončením -ový, mohli/y bychom konečně prohlásit jednu z mnoha patriarchálních struktur za pohřbenou.

slavek: Zajímavý výklad. Ale uvidíme, zda to tak opravdu dopadne...

Martin42: Doufám, že i ty předchozí věty jsou alespoň trochu zajímavé... Ale v každém případě děkuji za komentář.

Sympatické nahlédnutí do rodinného života. Podle mé zkušenosti by možná stačil větší úklid i jen jednou za měsíc. Každý týden je moc často, to by člověk nedělal nic jiného než jen uklízel... Ale neuklízet vůbec se samozřejmě nedá, to je pak všude spousta prachu, špíny, ve vlhkých koutech se dělají plísně a člověku jde o zdraví.

slavek: Děkuji za doplnění. Sice mi na struktuře tvého textu jakoby něco nesedí, ale další aspekt už tak dost složité a nepřehledné situace vystihuje skvěle.

Jana Klimešová: :-)

Jana Klimešová: Zajímavé. To o Irech jsem nevěděl/a. Děkuji za informaci i za návštěvu. :-)