Listina základních lidských vad a pohod

Byl to jeden z těch zimních klidných radostných dnů, které jsou pro úřady tak typické. Všichni měli dobrou náladu a bavili se. Trpěliví úředníci vždy ochotně odpověděli na jakoukoliv otázku. Byli tak milí, že si jeden s radostí počkal ve frontě, jen aby s nimi mohl mluvit.
Onoho dne byl jeden z čekajících i E.B. Randíčko. Seděl na židli a nedočkavě žmoulal lísteček se svým pořadovým číslem. Na tabuli svítila červená čísla 319, 320 a 321. Podíval se na lístek. Stálo tam 403. To je skvělé, řekl si, konečně mám čas zahloubat se do svých myšlenek. Zahloubal se tedy, ale jeho myšlenky ho hrozně vyděsily. Tak raději začal počítat vlasy slečně, která seděla vedla něj.
„Prosím,“ řekla, „už dlouho mě zajímalo, kolik jich asi mám. Omlouvám se, pokud jsou některé zacuchané.“
Po půlhodině počítání jí sdělil výsledek:
„Slečno, tak jsem se dopočítal, že máte jedenáct vlasů.“
„Oh, děkuji vám. Jsem něco dlužna?“
„Ale ne. Že jste to vy…“ Zazněl tón a na tabuli se objevilo číslo 402.
„Příští budu já,“ chlubil se E.B. slečně.
„Ach, závidím vám. Já už se nemůžu dočkat. Tak si to užijte.“
„Děkuju, děkuju, užiju.“ Tón. 403. E.B. vyskočil na nohy a rozmáchl rukama. Přifrčel ke přepážce a pozdravil.
„Dobrý den,“ prostrčila úřednice ruku okénkem v plexisklu a zamávala mu. „Tak copak potřebujete?“
„Víte, já jsem potkal jednu dívku. Znáte to. Někoho potkáte, zakoukáte se a pak už netoužíte po ničem jiném než být s ním.“
„Samozřejmě. A jak vám mohu pomoci?“
„Potřeboval bych standardní žádost o vstoupení do romantického vztahu.“
„Jistě, běžná záležitost. Zde je formulář. Vaše jméno?“
„Emil Bochuchval Randíčko.“
„Krásné. Vaše rodné číslo?“ (V rámci GDPR nesmím jeho rodné číslo uvést).
„Děkuji. Zde vyplňte jméno dívky, její rodné číslo a její a svojí trvalou adresu. Do týdne pak budete povinni podstoupit test kompatibility a kompetence. Je buď ústní nebo písemný. Můžete ho také vyplnit elektronicky. Co preferujete?“
„Asi ústní.“
„Výborně. Kdy by se vám to hodilo?“ E.B. se podíval na hodinky.
„Klidně teď. Má milá čeká venku. Už tři hodiny.“
„O, promiňte, pane, ale tohle dělat nemůžete.“
„Co?“
„Víte, no, já to teda nikomu neřeknu, ale musím vás na to upozornit. Nejste oprávněn ji oslovovat jakýmikoliv familiárními přezdívkami, dokud nebude váš vztah stvrzen datem, podpisy a razítkem.“
„Moc se omlouvám! Já si to neuvědomil. Smím zaplatit pokutu?“
„Ne, prosím, jen už to nedělejte.“
„Je mi tak trapně.“ E.B. se snažil splynout s rudě vymalovanou stěnou.
„Nic si z toho nedělejte. To je běžná chyba. Tak, prosím, můžete přivést předmět smlouvy a rovnou můžete jít do místnosti 205 ve druhém patře vlevo od výtahu.“
„Děkuji mnohokráte.“
„Vůbec není zač. Přeji vám krásný den.“
E.B. vyzvedl svou slečnu a společně počkali, až rozmrzne. Poté se odebrali do výtahu, vyjeli do druhého patra, vystoupili z výtahu, dali se vlevo a zaklepali na dveře označené číslem 205.
„Pojďme začít s testem,“ řekl úředník ihned ve dveřích.
„Už se těšíme.“
„Posaďte se,“ ukázal na dvě černá kožená křesla. Úředník si vzal do ruky desky a propisku a začal se ptát:
„V jakých znameních zvěrokruhu jste se narodili?“
„Já jsem blíženec a ona je ve znamení vah.“
„Výborně,“ E.B bedlivě sledoval, jak si úředník během rozhovoru míchá kávu malíčkem. Úředník si toho všiml a omluvil se, že bohužel nesehnal svou oblíbenou značku lžiček, a tak to musel nějak vyřešit, než mu dojdou další z eBaye. Poté pokračovali s testem.
„Jaká je vaše oblíbená barva?“
„Oba milujeme modrou,“ vydechla slečna.
„Umhm, jaký odstín?“ Slečna sklopila zrak.
„To je trochu choulostivá otázka, nemyslíte?“
„Ano, ale je to předpis.“
„No, abych pravdu řekla, já mám ráda blankytnou, ale on… tmavší blankytnou…“
„Z toho si nic nedělejte, to se stává,“ povzdechl si úředník a zapsal si do tabulky -0,5 bodu.
„Nyní pár otázek o vašich návycích. Kdy ráno chodíte na toaletu?“
„V sedm,“ řekl E.B.
„V půl osmé,“ řekla slečna.
„Skvěle, tak to se vystřídáte. Jak se stravujete?“
„Oba samozřejmě jíme jen bio eko ultra extra raw veganskou stravu bez zbytečných cukrů, tuků, škodlivin, hnojiv… Takže třeba k snídani jím vodu, kterou si sám pěstuji.“
„Já jsem na tom stejně, ale občas, ve výjimečných případech, třeba na oslavě si k té vodě dám i chia semínka, abych neurazila hostitele.“ přidala se slečna.
Úředník vyndal opařený malíček z kávy a zručně si ho zalepil předem připravenou náplastí.
„Uklízíte?“
„Já nebo…“ zeptala se slečna.
„Ne, tady pan Randíčko. Dle nového zákona musí muž v domácnosti zastat alespoň 30% domácích prací (pokud je v domácnosti, tak pak 80%), aby se zamezilo genderovým stereotypům.“
„Ano, uklízím.“ E.B. doufal, že pravidelné vybagrování bytu, které prováděl jednou za rok se dá pokládat za uklízení.
„Nádhera. Smím se zeptat, jaké jste rasy?“ E.B. se podíval na slečnu, pak na úředníka, pak znovu na slečnu, pak na svůj odraz v hodinkách a pak ještě jednou na úředníka.
„Já jsem běloch a ona je afroameričanka. Není to zřejmé?“
„Myslel jsem si to, ale podle nového zákona nesmím předpokládat (a říct to nahlas), že je někdo určité rasy jen na základě toho, že tak vypadá.“ Úředník se zběžně podíval do tabulky.
„Mohu vám něco říct?“ řekl spiklenecky úředník.
„Jistě.“
„Jste mí favorité. Doopravdy bych byl poctěn, kdybych to byl zrovna já, kdo by měl tu čest vám orazítkovat potvrzení.“ E.B. se něžně zadíval na slečnu. Mohlo to tak skutečně být? Mohl by se mu splnit jeho sen, že by se zrovna ona stala předmětem smlouvy? Snil o tom celé tři dny, co se znali. Bušilo mu srdce. Jeho celý život závisel na tom, co teď řekne úředník. Prosím ať to není ale.
„Ale,“ začal úředník, „ještě zbývá zeptat se na poslední otázku, ale ta by u vás snad měla být v pořádku. Máte nějaká tělesná či psychická znevýhodnění?“ E.B. polkl.
„Ne, ani ne.“
„Vážně? Nic by se tam nenašlo? Ani drobnost?“ řekl úředník značně zklamaným hlasem.
„No, když se dlouho koukám do smartphonu, tak vidím trochu rozmazaně, takže by se dalo říct, že jsem krátkozraký.“
„A já mám občas špatnou náladu a občas dobrou náladu. To by mohla být bipolární porucha,“ dodala slečna.
„No vidíte, jak to jde. Dobrá, myslím, že to by mohlo stačit. Já věděl, že to zvládnete.“ Vzal si od E.B. formulář a vyplnil datum, podepsal se a zpečetil to razítkem. Pak se podepsali i E.B a slečna.
„Gratuluji vám, nyní si můžete změnit stav na Facebooku na ve vztahu.
O tři roky později už bydleli spolu, chystali svatbu a budoucí paní Randíčková nosila pod srdcem dodatek smlouvy. Jako každý den šel E.B. vybrat schránku na dopisy. Dnes byl ale mezi složenkami také jeden zvláštní dopis.
„Obsílka?“ divil se E.B. Hned jak došel domů, napil se čerstvě vypěstované vody a otevřel dopis. Vážený pane Randíčko, četl E.B., dostavte se prosím k okresnímu soudu blababla, dne xtého xtý. Během zpětného ověřování romantických smluv vyšlo najevo, že žijete ve vztahu i přes neplatné potvrzení. Na potvrzení je uvedené chybné datum.