Jarní očista

Jarní očista – nedobrovolný půst

Konečně nás navštívilo jaro, dny se prodlužují, ptáčci zpívají, sluníčko svítí,..
Nastal čas jarních procházek, sportu a těšení se na Velikonoční svátky.
Tomu předchází postní období, ale ne vždy, všude a pro každého.
„Každý kraj – jiný mrav, každá země – jiné plémě“.

Někdo půst dodržuje a nemůže se po něm dočkat Velikonočních hodů.
Jiný nedodržuje žádné postní období a stejně ho tato situace potká aniž by chtěl.
Když né u příbuzných nebo na jiné návštěvě, klidně i doma, že tomu nerozumíte?
Ráda Vám to vysvětlím.

Jako každým rokem i letos se naše rodina jako spousta jiných těšila na jaro a přicházející Velikonoční svátky a s nimi spojený předcházející půst.
Po zimních radovánkách, svátcích a přejídání se to tak má být. Tělo se potřebuje očistit od škodlivin, které se v něm nahromadily, zkrátka jako každá domácnost podstupuje jarní úklid, tak i náš organismus by ho měl mít.
Jenže my ženy si to umíme vysvětlit, celkem se i dokážeme přinutit k omezení nezdravého jídla, pití vody a bylinkových čajů.
Našim mužským protějškům to jde proti srsti, proč by do sebe po ránu měli lít vlažnou vodu či vodu s citronem nebo ještě lépe hořký bylinkový čaj.
Proč?
Zeptal se mě i ten můj drahý muž.

„Dělej si ty svý pokusy na někom jiným, nejlíp na nějakým pokusným králíkovi a né na mě, má drahá“, pravil manžel.

Jenomže bych to nebyla já žena s tvrdou hlavou, abych mu nevysvětlila proč to tak je.
Stejně ho to nezajímalo.
Na talíři k snídani vyžadoval ty svý míchaný vejce s bochníkem chleba se sádlem a kdyby to šlo, nejradši by vše zapil pivem i k snídani.
To jsem mu rázně zarazila a dostal do půl litrovýho hrnku čaj s citronem.
Pro sebe jsem si říkala,: „však já ho zpracuju“.

Ovšem, to se mi nemohlo povést, obzvlášť, když na návštěvě u jeho rodičů z trouby vonělo pečené vepřové s knedlíkem a se zelím, které se tradičně zapíjelo pivem.
Můj žaludek se mi houpal jak lodička v silném větru na rozbouřeném moři při pomyšlení, co tuku a kalorií zas v sobě bude mít.
Nacpal se jako vždy – knedlíků deset a to si ještě tři přidal, aby prý neurazil.
Zkrátka nacpal se i za mě, pak se svalil na gauč a že si musí odpočinout po té baště.
Za pár minut už chrápal jak medvěd Brtník a nevěděl o světě.
Tchýně upekla oblíbenou třenou bábovku a zalila kafíčko, které nezapomněla ozdobit kopcem šlehačky.
Vše vonělo v kuchyni na stole, můj manžílek zavětřil čichem cvičeného psa, co hledá drogy. Protřel si oči a už seděl za stolem a cpal se jak „neandrtálec“, co týden nic nejedl, bábovkou, na kterou si nastříkal šlehačku.
Já si dala čaj a se svou pevnou vůlí jsem ho pozorovala a přemýšlela, proč jen je tak nenažraný a nemůže se trochu krotit.
Maminka byla ráda jako správná kuchařka, že mu chutná a pobízela: „jen si přidej, je toho dost“.


„Holka moje“ a proč ty jíš jak vrabec?

Chtěla jsem jí povyprávět o Velikonocích a jejich tradicích, ale pak jsem se včas zarazila, jelikož jsem věděla, že se to u nich nedodržuje a má snaha by byla zbytečná, ještě bych dostala vynadáno, že mužíčkovi pořádně neuvařím,...
Přijeli jsme domů, já si dala zeleninový salát a byla jsem spokojená.
Jak to můžeš jíst?
Normálně, vyhrkla jsem na něj, dej si taky a uvidíš.
Copak jsem králík, abych chroustal zelí a podobný listí?
Těšila jsem se, že natrhám kopřivy a budu pít očistný kopřivový čaj a k obědu si udělám kopřivový špenát.
Manželovi navařím guláš, ať se nacpe a je klid.

Jenomže zasáhl osud nebo co to bylo, spíš nějaký bacil – řekla bych.
Neprospěje.

Přijdou Velikonoce a zase se nacpe nejdřív jsme si mysleli, že Venca sedí na wc tak dlouho protože se u maminky přecpal a muselo to ven.
Ze začátku to tak asi bylo, ale když tam běhal každých deset minut a skučel, že už se na to vys..., ale už nemá čím – bylo mi jasné, že ho postihla nějaká ta střevní viroza.

A nedobrovolný půst byl na světě, nejsem škodolibá, jen jsem si říkala,že nějaká ta očista mu prospěje.
Až přijdou ty Velikonoce, opět se nacpe.