Prokop z Absurdistánu (21)

Slavná absurdistánská třítýdenní válka probíhala pod velením ministra obrany Bena Štístka takto:

První týden trvalo, než si lidé všimli strašáků u silnic, zjistili, že se něco děje, a naučili se správně psát „potvrzení“, aby mohli do sousedních okresů. Vláda se zatím přestala starat o digitální psy, takže ti pak zvlčili a už zůstali fialoví, i když mikrostát zrovna strategicky ustupoval.

Druhý týden bylo škaredé počasí, takže lidé raději zůstali doma a stejně nikam nejezdili, ani když měli potvrzení, což Ben Štístko považoval za svůj velký úspěch.

Mezitím došly dvě zprávy týkající se repelentu značky Abeceda-Zanzibar: jedna špatná a druhá ještě horší. Ta špatná byla, že výrobce dodá jen desetinu objednaných dávek a ani tím si není jistý. Ta horší byla, že v některých zemích se už repelent této značky podařilo vyzkoušet a bylo zjištěno, že nejstarší důchodci umírají nejen před jeho aplikací, ale dokonce i po ní! Vlády některých zemí tedy zazmatkovaly a pozastavily jeho odběr, než se zjistí, zda víc lidí umírá před jeho aplikací, nebo po ní.

Ben Štístko však postupoval jinak — lákala ho šance ušetřit na výplatě důchodů, tak rozhodl, že Absurdistán všechny zbylé dávky skoupí a bude je aplikovat výhradně vlastním důchodcům.

Mezitím se objevila další značka repelentu: Firma dvojčat Janek a Janek oznámila, že začne Absurdistánu dodávat svoji značku, výjimečnou tím, že obsahuje dvě dávky v jedné (za cenu tří, pochopitelně). Později jeden Janek oznámil, že slíbený repelent nedodají vůbec, a pak zase druhý Janek, že ho přece jen dodají. A tak se čekalo, zda od dvojčat nakonec něco přijde nebo ne a zda to nedopadne hůř než Abeceda-Zanzibar...

Prezident Absurdistánu zatím vládě navrhnul objednat také repelent značky Putinik, ale Ben Štístko byl zásadně proti, takže se jednání o této objednávce protahovalo.

Třetí týden války se do akce Čistý nos zapojily i menší firmy; ty však byly vychytralejší a zjistily, že místo šťourání v nose certifikovanou špejlí se uznává i plivání do certifikovaného kelímku, a dokonce i lízání certifikovaného lízátka s jahodovou příchutí. Někteří zaměstnanci tedy měli čištění podstatně příjemnější než jiní.

Když skončil třetí týden třítýdenní války, stalo se to, co většina obyvatel očekávala: Válka oficiálně pokračovala jakoby nic, ale vojákům už se nechtělo kontrolovat a na strašáky si lidé stačili zvyknout, takže si zase jezdili, kam chtěli.

Na aplikaci repelentu zdarma v té době získali nárok mladší důchodci a pacienti trvale zabírající místo v nemocnicích. A pak začalo jaro a lidé vyrazili oslavit Velikonoce. Pro mikrostát to byla vynikající příležitost, ale zmeškal ji — měl totiž právě cvičení, kde se snažil vycvičit ze svých miliontin miliardtiny vojáka mnohem víc elitních zabijáků, než dosud měl.

Po Velikonocích si už i předseda vlády všiml, že lidé vládní opatření zase přestávají dodržovat, a usoudil z toho, že Benu Štístkovi dochází štěstí, které bylo jeho jedinou kvalifikací na post ministra obrany. A tak předseda vlády vyhlásil, že válka koncem týdne skončí, a Bena Štístka nechal sepsat poslední dávku nových vládních opatření a pak ho odvolal.

Válka skončila nerozhodně — na vítězství to nevypadalo ani podle absurdistánských měřítek (a to už je co říct) a prohru by si předseda vlády nepřiznal. A tak přišlo to, co už obyvatelé dlouho vytouženě očekávali — Absurdistán se ocitl ve vtipné kaši!

Strašáci byli ze silnic odstraněni, protože už začínalo jaro a byli potřeba na polích, aby stejně jako loni dohlíželi na ptáky, zda nepřenášejí ptačí chřipku. Lidé už k cestování do jiných okresů nepotřebovali potvrzení, po večerech se mohli procházet i bez psů, seznam výjimek z vládních opatření opět narostl na několik set položek a čerstvě vycvičení elitní zabijáci mikrostátu už o rozvoz nemuseli soutěžit.

Jedna věc se však oproti původnímu očekávání změnila: Hlavní novinkou nebyl lyžařský zájezd pro všechny (prý proto, že sníh už roztál), ale otevření základních škol!

Otevření základních škol znamenalo, že v liché týdny docházeli do školy žáci prvního ročníku a v sudé týdny tam docházeli žáci druhého ročníku. Na ostatní ročníky týdny nezbyly, takže zůstaly doma a mohly závidět. Hlavní náplní školní docházky se stalo čištění nosů — v pondělí čistili nos učitelé žákům, v úterý žáci učitelům, ve středu učitelé žákům, ve čtvrtek žáci učitelům a v pátek si nos čistili ti, kdo některé čištění v průběhu týdne zmeškali. Když zrovna nikdo nikomu nos nečistil, žáci i učitelé nosili certifikované náhlavníky a ve třídách dodržovali dvou- až třímetrové rozestupy.

Všem žákům docházejícím do školy se čištění nosů líbilo, protože ti, komu se nelíbilo, mohli zůstat doma. Děti však byly doma už víc než půl roku, takže se drtivá většina z nich moc těšila, až bude svému učiteli čistit nos. Učitelé se na to bohužel tolik netěšili a také neměli možnost zůstat raději doma.

Akce Čistý nos pokračovala a slibovala lidem čím dál víc legrace.

pokračování příště