Zženilé obyvately klárské : recenze (34)

Známému českému spisovateli feministické literatury, skrývajícímu se pod pseudonymem Alžbět Horák, vyšel letos krátký nový román „Zženilé obyvately klárské“. Román má celkem 17 kapitol, dělí se do tří částí a líčí život v republice zvané Klársko, která byla tradičně matriarchální, ale již se považuje za moderní a postavení žen (1. pád jednotného čísla tam zní „žna“) a „mužců“ (jak se tam nazývají muži) je rovné a spravedlivé. Pro začátek je potřeba zmínit, že v klárském jazyce funguje generické femininum — základní bezpříznakové názvy profesí (jako např. „právník“) jsou rodu ženského a obecně platí, že vedle žen zahrnují také mužce, ačkoliv se tam stále najdou osoby, které to nedodržují. Od feminin pak přechýlením vznikají názvy rodu mužského (např. „právničec“), jejichž účelem je mužce vyčlenit (podle některých prý „vyřadit“) z kolektivu a zviditelnit.

První část románu se věnuje soukromému životu, manželství a výchově dětí. Ukazuje, že v Klársku je manželství stále heteronormativní a od dospělého mužce se očekává, že se nechá nějakou žnou „vzít“ (tzn. uzavře s ní manželství), a od toho se odvíjí jeho tradiční společenské postavení. Oproti tomu žna je považována za úspěšnou, ať už si nějakého mužce vezme nebo zůstane single. V Klársku je tradiční a stále obvyklé, že žna v rodině rozhoduje o tom, jak velkou část svého času bude věnovat výchově dětí a jak velkou kariéře, zatímco od mužce se očekává, že se tomu přizpůsobí a dodělá vše, co žna nestihne (nebo se rozhodne nestihnout); stále více se ale prosazují moderní rodiny, kde se žna s mužcem dohodne tak, aby to vyhovovalo oběma.

V Klársku jsou základní příjmení ženská a od nich se (zpravidla příponou -ový) odvozují příjmení mužců. V parlamentu byl již sice několikrát předložen návrh, aby si mužci mohli vybrat i ženská příjmení, ale zatím byl pokaždé odmítnut a některé poslaněny nad ním vyloženě kroutily hlavami. Když si mužce vezme nějaká žna, tradičně přitom mužec přijde o svoje původní příjmení a získá přechýlené příjmení od žny, moderní zákon to umožňuje provést i opačně, ale jen malá část manželských dvojic se tak rozhodne.

Hlavními postavami celého románu jsou ing. Jana Jahoda, její manželec (bez titulu) Jaroslav Jahodový a jejich děti Anna Jahoda (přezdívaná „Áňa“) a Bohuslav Jahodový (přezdívaný „Slavoušec“).

Zajímavá je zde například kapitola o holení vousů, kde se ukazuje, že v klárské společnosti existuje silný tlak na to, aby si je mužci neholili, ani když jim třeba překážejí při jídle, protože bez nich podle žen vypadají nedospěle, neatraktivně a „nemužecky“. Většina mužců tomuto tlaku podléhá a skutečně si nechává vousy narůst neprakticky dlouhé. Také žny si v Klársku chloupky obvykle neholí a make-up považují za zbytečný, ale společnost je nechává se v tomto volně rozhodnout, a když si žna oholí ochlupení nebo je nalíčená, je to okolím považováno za zajímavé, ale rozhodně ne neženské.

Zatímco pornografie pro žny již v Klársku existuje delší dobu, v řadě druhů a je žnám snadno dostupná, pornografie pro mužce se objevila teprve nedávno a z velké části ji vytvářejí sami mužci, kteří se převlékají za žny, aby tak vzrušovali heterosexuální mužce. Žny se vytváření mužecké pornografie obvykle nechtějí účastnit, protože to pociťují jako ponižující.

Druhá část románu je kratší, odehrává se ve škole a nejzajímavější je asi kapitola, kde spolu sourozeny Áňa a Slavoušec o přestávce probírají, jak učitel Slavoušce napomenula slovy: „Vzžeň se a udělej ten úkol pořádně!“ Áně to připadá zastaralé a vyslovuje názor, že po mužcích by se nemělo vyžadovat, aby byli zženilí a rozdíly mezi žnami a mužci by měly být respektovány. Slavoušec ji neposlouchá, ale když ho Áňa napomene, přikývne.

V tělesné výchově na hřišti zase skupina dívek uvažuje, jak asi běhají a sportují kluci, a má o tom značně zkreslené mínění, protože si s mužectvím stereotypně spojují lenost, lhostejnost, povalečství, emocionální chladnost, nezodpovědnost a jiné špatné vlastnosti, přestože uznávají, že ne všichni mužci jsou takoví, a když se snaží, mohou být i „docela schopní“.

Třetí část románu se věnuje médiím, sociálním sítím a veřejné sféře. Právě na sociálních sítích jsou čímdál částější diskuse o sociálním postavení mužců, v jedné třeba někdo obhajuje, že být učitelcem v mateřské školce není nic směšného ani trapného; v další zase účastníky srovnávají televizní seriály a dohadují se, zda je „Patrik Masový“ stejně dobrá právník jako „Alice Bílá“. V novinách se zatím píše, že ADS (parlamentní strana) bude mít prvního předsedce a politology (tři žny a jeden mužec) ve skupinovém rozhovoru obhajují, že byl pečlivě vybrán, že má s politikou zkušenosti a že určitě nebude mít problémy jednat s předsedami ostatních stran.

V předposlední kapitole je hostí (1. pád „host“) v televizní debatě špičková odborník na diagnostiku a léčbu rakoviny prsu. Tato žna se při natáčení bez problémů zvládá věnovat svému batoleti, a když po probrání odborných témat zbude čas, tak se jí moderátor zeptá na její oblíbenou celebritu a odborník s potěšením jmenuje jistou zpěvanu (žnu) a řekne, že se jí na ní líbí, jak je zženilá — jak dokáže dělat víc věcí najednou, poslouchat a mluvit při mechanické práci a stejně všechno udělat pečlivě, a jaký má úžasný přehled o lidech a vztazích ve svém okolí. Tato kapitola má jako jedna z mála překvapivé vyvrcholení: ukáže se, že diskusi pouštějí na televizoru v restauraci, kde většinu osazenstva tvoří mužci popíjející pivo a nadávající, že by jim konečně „mohly“ povolit tam kouřit.

Dle mého názoru jsou Zženilé obyvately klárské zajímavým příspěvkem do fondu feministické literatury a aktuálně zvýrazňují (možná snad až parodují) některé přetrvávající (nebo teprve čerstvě vymizelé) genderové asymetrie a hierarchie v české (resp. československé) společnosti, proto mohu jejich četbu jistě doporučit.