Naprosto úžasný nápad. :-))) Velmi promyšlené. Jen jedna věc mě udivuje: proč "v levé části kláves", když jde asi o numerickou klávesnici (která je na většině klávesnic napravo).

Jinak, \jako\ \LaTeX{}ář \mám\ v~oblibě \zpětnélomítko. ;-)

Nicméně, jen psát nestačí. Lidé by měli umět také číst. Číst je často těžší než psát. Ale budu se snažit...

Severak: To záleží na tom, jak velký máš zásobník. :-D Nekonečná smyčka je tam proto, aby k přetečení došlo v každém případě. Slyšel jsem, že normální člověk je schopen si v krátkodobé paměti zapamatovat zhruba 9 věcí, takže pokud jsi vnímal až do poloviny, máš skvělou paměť. :-)

Je škoda, že většině lidí to způsobuje bolení hlavy. :-| Podle mě by se to dalo vnímat jako posloupnost souvisejících faktů:
1. Ester Krejčí studovala na gymnáziu.
2. V Podolí stálo gymnázium.
3. Podolí bylo městskou částí města Dům.
4. Dům byl hlavní město EDDR.
5. Na území EDDR stál Modrohrad.
atd.

Povídka je, podle mě, napsaná velmi pěkně. Jedinou výhradu mám k dialogům - kdesi jsem četl radu, že každá postava má mít v dialogu svůj vlastní odstavec, je to tak přehlednější a třeba Harry Potter nebo Pán prstenů tak napsáni jsou.

Pak jsem několik věcí trochu nepochopil, zejména jsem nepochopil, co přesně se stalo na konci. Leger Bludowskému ten dodací list dal a Bludowský jej poslal Königovi? To mi připadá divné, vždyť Bludowský se na ten poklad chtěl jen podívat.

Hlavně pak nechápu Legerovu motivaci, proč si ten "poklad" schovávat. Takto vysoce postavení lidé musí nutně myslet pragmaticky - jinak by tak vysokého postavení nemohli dosáhnout - a jakou pragmatickou výhodu mu přinášelo skladování popisu dodnes existujícího a nevyvíjejícího se systému tajných služeb? Co by se stalo, kdyby Leger zemřel? Nebylo by mnohem zodpovědnější ty dokumenty zničit (např. spálit v krbu)?

Severak: Děkuji. :-) Jsem rád, že se líbí.

Severak: Děkuji za komentář. V podstatě je ta povídka nedopsaná, mohl bych k ní vymyslet pokračování.

Nikola by v baloňáku nemusela vypadat vůbec divně. Viz: http://www.rialto.bejby.cz/good.php?goodId:1266|Damsky-balonak-G
uy-bezova

Líbí se mi. Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek (Tesla, světlo - vlna či částice) a to slovo v Morseově abecedě je, podle mě, velmi originální nápad. (Sice dávám přednost kódování Unicode UTF-8, ale do takové básně se Morseova abeceda hodí víc.)

Severak: Děkuji. Moc se mi to líbí. :-) :-) Zkus to zarecitovat celé, prosím. (Nejen první sloku.)

Má nejoblíbenější část je ta "Asistent - záležitost špatnosti".

Tím jsem nechtěl říct, že by bylo mým záměrem, aby prostředí Ester Krejčí bylo tak odtržené od všední reality jako v Harrym Potterovi. Naopak, chtěl bych, aby si čtenáři na většinu odlišností postupně zvykli a přestali vnímat takové věci jako vykání, unisex wc, ženské příjmení ve tvaru podstatného jména (bez -ová) či mezinárodní jména jako něco nenormálního.

Povídka je napínavá a téma mi připadá zajímavé. Už anotaci jsem se pěkně zasmál. :-D A není to zbytečně dlouhé. Rozhodně je to příjemné čtení.

Poslední věta (Bram Stoker...) trochu nepatří ke zbytku, ale předpokládám, že pokračování to napraví.

V EDDR je to "přechylování" příjmení otázkou volby, dokonce muži si mohou zvolit příjmení se zakončením -ový jako např. Bernard Koniklecový nebo Lars Višňový (Laris).

Severak: :-D

Severak: Obvykle ne, ale na školním hřišti, kde běhají i jedenáctileté děti (primáni), je takové bezpečnostní opatření, myslím, na místě. Navíc to ve studentech utvrzuje dodržování pravidla, že železniční trať se smí přecházet jen v místech železničních přejezdů (nebo pak v zastávkách a stanicích).

Začátek se mi líbí. Budí zvědavost po pokračování. Z převracení květináčů bych intuitivně podezříval nějakou kočku, ale může to být úplně jinak.

Převlek za děti je rozhodně zajímavý nápad - desetiletý kluk s tím nebude mít problém. :-D Zajímalo by mě, jak asi povedou výslechy...

Severak: Zajímavý postřeh. Ve skutečnosti předpokládám, že skoro všichni ve třídě jsou potomky imigrantů - EDDR vznikla v roce 1993 a měla původně jen kolem tří tisíc obyvatel; z nich navíc pro nespokojenost s eichlerskou politikou alespoň tisíc emigroval. V několika imigračních vlnách se do roku 2010 zvýšil počet obyvatel na zhruba 25 tisíc, takže imigranti výrazně převažují na původními obyvateli. Při imigraci do EDDR si lidé volí nové jméno a příjmení.

Severak: Děkuji. Odpověď na tuto otázku už hledám hodně dlouho a moc mi to pomůže. Původně jsem se snažil vyvážit nenormálnost většiny studentů právě postavou Jany Zlomilové. "Jana Zlomilová" mi připadá jako docela normální jméno a i její chování se v mnoha ohledech snažím držet co nejnormálnější. S reáliemi je to problém, ty moc omezit nepůjde. Když přijedeš do Číny, bude tam prostě normální jíst hůlkami a místo knedlo-zelo-vepřo dostaneš kung-pao a s EDDR je to podobné. Nevykání v Ally McBealové je, myslím, spíš otázka překladu. V angličtině snad ani žádné tykání není, tam člověk řekne vždy "You are", nikdy "you is" nebo něco podobného.

Ale chtěl bych si vzít příklad z Harryho Pottera - tam je také šílený svět, kde jsou samí čarodějové, trojhlaví psi, obři a poloobři, pohyblivé fotografie a další nenormální věci, ale J. K. Rowling se podařilo udělat "nenásilný úvod", díky němuž se člověk ani v tomto divném potterovském světě, kde si musí dávat pozor, aby ho nesežrala učebnice, necítil zmatený.

Pokud používáš podobné metody jako já, držím palce i já Tobě a ještě jednou Ti moc děkuji. :-)

Povídka podle mě vyjadřuje "dvousečnost" technického pokroku a jeho vnímání člověkem. Pokrok může způsobit člověku radost (návrat otce), ale i zklamání (náhradu skutečných ptáků "virtuálními"). Rozhodně je to dobré a aktuální téma.

Severak: Děkuji, Smysl Životic si pročtu v knihovně. :-)

Angyklos je fiktivní celotělní oděv, který jsem vymyslel. Podrobnější popis: http://esterkrejci.xf.cz/e_angy.htm Protidlaň je pojmenování pro hřbet ruky a jeho okolí (tedy tu oblast, která leží proti dlani). Pak jsem ještě vymyslel slovo "dáda" jako společné pojmenování pro tátu a mámu, ale to v normálním českém jazyce není moc užitečné, protože lidé jsou zvyklí mezi tátou a mámou rozlišovat.

Rozhodně zajímavá úvaha. Vymyslet nová slova, která by se ujala, je pro většinu lidí docela těžké, proto se nejspíš používají stávající slova v novém významu.

Mně se to moc nelíbí, protože pak i takové slovo jako "muž" má podle slovníku (z roku 2000) čtyři(!) různé významy - dospělý člověk mužského pohlaví; nositel mužských vlastností; jednotlivec z množství, zvláště voják; manžel. (Já jej navíc používám ještě v pátém - člověk mužského pohlaví bez ohledu na věk.) Slovo "nebo" může být použito ve výlučném (jedno, nebo druhé, ale ne obojí) nebo nevýlučném smyslu (jedno, druhé nebo obojí).

Proto se snažím vymýšlet spíš vlastní slova (angyklos, protidlaň).

Severak: Děkuji za rady.

1) Ačkoliv mám rozhlasové hry celkem rád, jejich tvorba není můj hlavní zájem, takže lepší mikrofon si pořizovat nebudu. (Jsem rád, že mám vůbec nějaký.) Nedávno jsem začal zkoušet dělat animovaný film v OpenOffice prezentaci, třeba z toho něco bude.
2) Celou hru jsem vytvořil v jeden den. Ráno kolem 8.00 jsem vstal a kolem 12.00 už byla hra hotová. Překecávání někoho by trvalo několik týdnů a ani pak si nejsem jistý výsledkem, nejsem moc komunikativní typ.
3) Střih jsem použil, původně bylo přeřeknutí víc. Pár "skoro-přeřeknutí" jsem nechal, protože jsem si řekl, že při této úrovni kvality záznamu, hlasu, hereckého výkonu apod. na tom tolik nezáleží, a ušetřilo mi to čas.
4) Scénář je původně míněn spíše jako televizní. Rozhlasová hra je pro něj jen formou. Navíc si nejsem jistý, zda chci, aby seriál Ester Krejčí byl působivý, ale to by bylo na delší diskusi.
5) Jeden zvukový efekt tam je (ťuknutí o sklenici ve 12. obrazu). Od přidávání dalších mě odradila nezkušenost (nic takového jsem dosud nedělal) a autorská práva (nemůžu efekt jen tak od někud zkopírovat, musel bych se sám zabývat tím, jak ho udělat). Líbilo by se mi tam mít nějaké složitější efekty, ale za ten čas mi to nestojí.

Hodně omezení vyplynulo z toho, že jsem provedení té hry nechtěl věnovat moc času ani peněz. Hlavní je pro mě obsah seriálu, forma je vedlejší.

Velmi poutavé a docela napínavé. Způsob zapsání je nestandardní, ale srozumitelný - jen si musí čtenář pamatovat, kdo je číslo jedna, kdo je číslo dvě atd. Jediné, co bych tomu vytkl, je opakování některých slov blízko u sebe (všeho/všeho, hradu/hradu). Konec je (alespoň pro mě) nečekaný a překvapivý, ale to je dobře.