Plechovka

Zatímco jsem nad půlnočním parkovištěm rozvažovala, omámena a unavena
po dlouhých a zvláštních přednáškách večerního rána,
zatímco hlava má téměř vyzvání,
nastalo rázem jemné zafoukání,
od nějakého ptáka jemné zahoukání,
zahoukání v mezích mé bystrosti.
"Toť kteréhosi ptáka," řekla jsem,
"zahoukání v mezích mé bystrosti."
Právě to a nula navíc.

Ach, zřetelně vzpomínám na ten prosinec tuhý,
bez náznaku deště, sněhu či duhy,
ale ve všem školním od konce druhý
můj přízrak stál na tom přízemí.
Snažně jsem si přála zápočet, marně usilovala o body.
Od mých dní bylo po zármutku, zármutku pro prohrané studium.
Pro to studium tak vzácné a dobře placené,
nyní však navždy ztracené.

A ten měkký mrzutý problematický trestný čin plagiátorství
mě zkazil, naplnil mě úděsnými touhami po čistém dětství,
aby ještě teď mě chránilo před oponou dějství:
"Toť jakýsi pták si žádá mou pozornost,
některý houkavý pták si žádá mou pozornost."
To je to a nula navíc.

Po chvíli můj duch rostl a již se nebál ani uspořádané pětice.
"Samče opeřený," řekla jsem, "nebo opeřená samice,
odedávný vládce nebeské pramice,
odpusťte mi prosím, jak jen můžete nejvíce.
Skutečnost jsem časem zahrabávala,
ale tak polehoučku vy jste pohoukávala
a tak mdle jsem já odposlouchávala,
odposlouchávala v chodbě své v přízemí,
že vyskytujíc se v malém množství, jsem vás slyšela."
Dveře široké a mohutné jsem otevřela
a tam tajemno a nula navíc.

V hlubinách toho tajemna čněla čmouha temná,
bála jsem se tam, jsoucí zvědavá.
Pochybovala, sníc o hrůze, která - smrtelně nebezpečná,
odvážil-li se sen vůbec snít tak kdy předtím.
Ale mlčení bylo nerozbité a klid dal ani jedno znamení.
Jen slova v něm promluvená byla. To pisklavé slovo: "Zápočet."
I ozvěna se ozvala a mumlala se mnou slovo: "Zápočet."
Právě to a nula navíc.

Dovnitř zpět do chodby se můj zrak noří,
duše moje v těle mém takřka hoří,
zvuk strašný se ozývá, jak cosi se boří,
hlasitější, než jsem slyšela kdy dříve.
"Nepochybně," řekla jsem, "je to v mém záhonu pod oknem.
Nechte mě jej prozkoumat a tuto záhadu odhalit.
Vyčkat stačí chvíli a tuto záhadu odhalit."
"Toť rušení nočního klidu a nula navíc."

Otevřené domovní dveře jsem klepajíc se procházela,
vtom okázalá plechovka z budoucích dnů imitací a braku,
sjíždějíc ke mě bez nejnepatrnějšího respektu
k vlastnictví mé zahrady právnímu aspektu,
ze svahu dojela až na místo na záhonku hyacintu.
Zastavila na místě na mém oblíbeném záhonku hyacintu.
Zastavila a stála a nula navíc.

Než tato karoserie slizká měla ráda skličující smích,
důležitým a strohým chováním dle předpisů se opotřebovala.
"Přesto tvůj výfuk leží ukončený a začouzený," řekla jsem plechu,
"technika zaručuje ani jednu obří blechu,
strašnou novátorskou kulatou střechu
odporné gumokolé plechovky.
Řekni mi svou státní poznávací značku na šedém asfaltovém pobřeží moře!"
Mlčela plechovka a nula navíc.

Jakkoli zázračný hlemýžď vnitřního ucha naslouchal tichu,
její odpověď byla dle mého názoru jen z půlky k smíchu,
protože plechovka nemluví jako alespoň jeden lidský tvor.
Hyacint již byl pohřben pod tunovou zátěží gumových kol,
kol nebo gumy na záhonku před dveřmi mého bytu
se značkou nic a nula navíc.

Však ta plechovka úřadující na nerušených květin záhonku
mlčela stále, nezachvěla a nevydala ni jedinou příklonku.
Nulu navíc vždy k intenzitě mlčení přičetla
až já jsem řekla, jako bych z papíru přečetla:
"Jiní studenti kopírovali předtím. Vyjmenuj množinu všech věcí, které mi pomohou k zápočtu!"
Pak plechovka mlčela a nula navíc.

Vylekaná v klidu zlomeném u odpovědi takto vhodně mlčené;
"Nesporně," řekla jsem, "jak naprosto je jen na leasing.
Koupil ji statný mladík, snažící se ujet nemilosrdnému neštěstí,
které ho sledovalo pevně, ale když překračoval předpisy,
jeho chování k neštěstí nutilo.
Nepsaný zpěvník pohřebních textů byla jeho naděje,
teď v kapotě vepsaný on a nula navíc.

Jen plechovka ještě odporná všechen můj duch spojuje s úsměvy.
Přístroj, který kdosi koly opatřil, a polštářované sedadlo v sousedství hyacintů a kovových dveří.
Tehdy na z aksamitu koberečku já chystala se k činu, jenž to prověří,
majíc ráda předsudek o tomto kusu plechu bez náznaku peří,
o tomto vzteklém, nešikovném, příšerném, vychrtlém a hrozivém kusu plechu bez náznaku peří.
Tvořilo jej pohrdání a nula navíc.

Takto stojíc, do tipování ponořena jsem, ale ani jeden alfanumerický znak vyjadřující částici vyjadřující pětici
či prudká světla zrovna teď mlčící
nenalézám. Stojím já, toto a více v temnotě hledajíc, na pohodlném z aksamitu koberečku, který světlo měsíce hltá v souladu se svou spektrální charakteristikou,
ale jehož z aksamitu povrch odráží světlo, jež hltají oči nad ním.
Musím zde stát já a nula navíc.

Než napadl mě, prošel dojem můj mnoha neurony,
kmital frekvencí, jíž na mě slova konala hony.
"Nešťastnice," křičela jsem, "tvůj Bůh mi tě seslal jako odklad odkladu a bohulibé utišení od myšlenek na zápočet!
Nechť přijmu toto laskavé zapomnění a zapomenu tento prohraný zápočet!"
Mlčela plechovka a nula navíc.

"Profesor," řekla jsem, "- záležitost špatnosti. Profesor tichý, kdyby savec nebo mlž!
Byl svůdce poslán nebo vřava shodila tebe sem na zemi,
pustošíš přesto všechny nezdeptané,
dezertující na této zemi okouzlené,
na tomto záhoně strachem strašidelným
řekni mi věrně, já úpěnlivě prosím,
je v tom, je v tom kořeněná aromatická vůně v Jiljí?
Řekni mi, řekni mi, já úpěnlivě prosím!"
Mlčela plechovka a nula navíc.

"Asistent," řekla jsem, "- záležitost špatnosti. Asistent tichý, kdyby savec nebo mlž!
To universum, do nějž my náležíme obě, nás topologicky obklopuje.
Vypravuj mi o alespoň jednom algoritmu právě tehdy, když existuje takový,
že s ním dostanu ztracený zápočet, který je podmínkou pokračování ve studiu,
dostanu svůj vysněný laskavý zápočet, který je podmínkou pokračování ve studiu."
Mlčela plechovka a nula navíc.

"Nechť se teď rozejdeme, savec a neživá věc," vřískala jsem,
"získejte kufr do vichřice a té noční leasingové společnosti!
Neodvezte žádné květiny semínko jako znamení po té lži, již váš karburátor mlčel!
Nechť do pěti sekund opustíte můj pocit osamělosti celé! Odjeďte z těch hyacintů na mém záhonku.
Vycouvejte svá gumová kola a nechte zmizet svoji formu z úplně mé zahrady!"
Mlčela plechovka a nula navíc.

A plechovka, za žádnou cenu nepojízdná, ještě je, ještě je
na stísněných květech hyacintů
a její reflektory vypadají vypnuté,
ale to světlo úplňku, jež pochází ze Slunce a odráží jej Měsíc a plechovka,
dopadá na tyčinky na mé sítnici
a pro moji psychiku tento vjem reprezentuje pouta jezdící po silnici.
Kdo mi pomůže?
Nic a nula navíc.