Dvojí život Áni Kellerové

Áňa Kellerová [1] ztratila pas. To se tak občas stává, problém byl v tom že ho ztratila na cestách. A to by se lidem stávat nemělo.

Byl krásný letní večer. Áňa ležela v trávě v ruce láhev vína, v hlavě tisíc zvonečků. Takový ten okamžik, kdy je člověku smutno a veselo zárověň. Vzduchem se nesl smích smíchaný s hudbou.

Tento příběh však není o Áně. Je jen o jejím jméně, fotografii, datu narození a bydlišti. Hlavním hrdinou tohoto příběhu je totiž její cestovní pas...

Ta druhá [2] utíkala. Utíkala a pálila za sebou mosty.

V jednom kosmetickém sálónu si zaplatila takový ten balíček, který obvykle slouží k tomu, aby se z ošklivého káčátka stala krásná labuť. Ona však potřebovala jinou barvu vlasů, aby zakryla minulost. Změna sestřihu, výměna veškerého šatstva. Kdyby byla muž, nechala by si ještě narůst plnovous, jako to udělal Miloševič, ale stejně už ji nikdo nepoznal. Jako by se zbytky barvy na vlasy odteklo výlevkou i její trápení.

Potřebovala však jednu věc, bez které člověk v moderní společnosti nepochodí - papíry. A zde se dostává znova na scénu Ánin pas.

Bram Stoker na počátku svého nejslavnějšího románu popisuje zastávku v Budapešti. Navím, zda jeho hrdina čekal právě na Nugyati palyudvar, ale jedna věc je jistá - Budapešť stále představuje přestupní stanici mezi východem a západem.


* * *


[1] - Než se zeptáte: ano, mám na to povolení od Áni, dokonce mě povzbuzovala ať to dopíšu...

[2] - Jejíž jméno neznáme, ale můžeme jí říkat Anna, protože pod tím jménem pak vystupovala.