Není trochu hloupé, nechat si utíkat život na prázdno? Nebo není slabost, že to bez něj neumím?

Je to jen takový pokus. Necítím se dostatečně nešťastná, abych mohla vyplakat další ze svých obvyklých kritik emocí, takže přicházím s jednou delší rýmovanou skladbou.

Pro tebe k svátku.

Další výplod zmučené mysli.

Je třeba další upoutávka? Kdo by si ji přečíst měl, stejně na to nebude mít čas.

Třináctka je prý nešťastným číslem, ale já ji vždycky měla ráda. Snad se moje třináctá báseň bude líbit. :)

Když si člověk potřebuje postěžovat na celý svět, poslouchají ho především vlastní slova... A takhle by se zformovaly do textů lidových písniček, kdyby jejich autorkou byla holka v nejvyšší fázi pubertálních splínů.

Jedenáctá ufňukaná veršovánka dívky, která neumí zapomínat, byť by si to přála.

Desátá veršovánka, zrozená z dávných vzpomínek.

Devátý výlev nešťastných vzbouřených citů nevyspělého děvčete.

Osmé drobné zakolísání mého sebeovládání, které vyvrcholilo počmáraným kusem papíru. :) Tak snad za něco stojí.

Sedmá plačtivá veršovánka jedné malé holky.

Šestý smuteční proslov opuštěného děvčete, adresován stejnému člověku, jako těch pět předchozích. Je jedno, že si je nikdy nepřečte. Psaní na smutek pomáhá. :')

Pátá stížnost... Buď je o dámě s deštníkem, nebo o mně samotné.

Čtvrtý nářek, zpověď dnešního uplakaného dne.

Třetí z nářků příliš mladé dívky. Je méně konkrétní, ale to neznamená, že je i méně skutečný.

V pořadí druhý ze stesků malé holky, která si naivně myslí, že má něco málo za sebou. :)

Můj první básnický pokus vyprávějící o lásce k blízkému příteli, lidově Friendzone. Pomyslná záře a světlo jsou zde symbolem krásy a atraktivity, tedy symbolem vlastností jiné dívky. Vlastností, kterých se mně nedostává.