Desátá veršovánka, zrozená z dávných vzpomínek.
přidáno 26.11.2015
hodnoceno 1
čteno 1267(11)
posláno 0
Neuč geparda běhat,
a mne plakat také ne.
Oba to děláme pořád,
stejně je všechno ztracené.

Tesknit jen stále,
bez přestání...
Míti věčně namále.
Byli jsme zamilovaní.

Tak co je jinak?
Mlčky ptám se.
Odpovědi tak jako tak,
Od tebe už nedočkám se.

Nauč mne radši znova,
jak cítit lásku v duši.
Jen odezní tvá slova,
mé srdce nic netuší.

Je to jak rozbitá váza,
z nejjemnějšího porcelánu.
Je to má soukromá zkáza,
důvod mých slz po ránu.

přidáno 28.11.2015 - 16:50
líbí

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nauč mne : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Hříčka sloves
Předchozí dílo autora : Probuzení

» narozeniny
slečna Lily [17], nevěrná [16], Alex07 [13], Tajemný [13], Máňa na koni [1]
» řekli o sobě
Jsoucno řekl o štiler :
Kamarád ve zbrani, expert v kouzlení. Pár společných zážitků, které mě baví ještě teď. Jeho tvorba je v těchto končinách potřeba jako vodka na stranické schůzi. Cynik se skvělým darem dokonale a z fleku přetextovat jakoukoliv písničku.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming