Proplakané okamžiky

Budu brečet jen vteřinu krátkou,
dvě či tři slzy nechám si na tváři.
Smějí mi přejet pokožku hladkou,
stejně se za moment vypaří.

Budu brečet ještě hodinu,
utřu si šátkem své oči,
uschnout jej nechám ve stínu,
zas tak se nenamočí.

Budu brečet ještě pár dní,
než poučím se ze svých chyb.
Šátek mi vysuší teplo polední,
pak už mi snad bude líp.

Budu brečet ještě tak týden,
a tvůj odraz v očích budu mít.
Tvůj přízrak, nikým neviděn,
mě bude děsit až budu snít.

Budu brečet už jen tak měsíc,
neštěstí přede mnu pokleká.
Pohledů v zrcadlo se děsíc,
že nikdo na mne už nečeká.

Budu pro tebe brečet ještě rok,
že jsi mne o lásku připravil.
A nevzmohu se na útok,
ten stál by příliš mnoho sil.

Ten rok pláče jsem si odbyla,
a nechci mít sloku o století.
Lítost - ta jediná mi zbyla.
A tváře jak kusy perleti.

Oči by měly mít stavidla,
aby se umlčet nechaly.
Láska by měla mít pravidla,
aby už dívky neplakaly.