V pořadí druhý ze stesků malé holky, která si naivně myslí, že má něco málo za sebou. :)
přidáno 29.10.2015
hodnoceno 3
čteno 1102(14)
posláno 0
Nemohu svůj dluh vyrovnat,
přesto mi tíha z ramenou padá.
Tisíckrát mohu přísahat,
trpět, a budu za to ráda.

Odpovím prázdným pohledem,
neřeknu víc, než co už víš,
navzájem skryti pod ledem,
a klesáme stále níž a níž.

Prosila jsem kdysi dávno,
jen už nevím, oč to bylo.
Nám dvěma mělo být rovno,
řekni... Co se pokazilo?

Neznám pravdu, již jsem chtěla,
vynést v nekonečnou výš,
tušíš, proč jsem zapomněla?
Nikdy se to nedozvíš.

Odrážejíc prosby cizí,
nezbývá než jen jít dál,
a truchlit pro stín jež mi mizí
a tak pravdivě vypadal.

přidáno 21.12.2015 - 15:51
hezké chápu tě
přidáno 31.10.2015 - 00:02
Pěkně se rýmuje.
přidáno 29.10.2015 - 15:46
Á, druhé dílo :) Tohle se mi líbí víc :) Jenom ten verš "nám dvěma mělo být rovno" mi nedává moc smysl, je takový krkolomný.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dlužila jsem ti to : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Víš, že odcházím?
Předchozí dílo autora : Ona zářila

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming