... ale abych tě neuvedl v omyl, forma se mi nijak zvlášť nezdá. Není to současné. Cosi mi vadí.

Ano, ten Baudelairův pohled na ženskou krásu je možná v každém muži. Muž, pokud je to taky básník, proplouvá mezi ženami jako chladná voda v letním žáru a ztrácí sám sebe a nechápe proč.

V nezvyklém žáru letošního léta je těžké procházet ulicemi ve stínu starých paláců a tisíciletých platanů, procházet mezi vámi ženami - Medůzami - a neohlédnout se, nezkamenět, nedat na sobě znát své potlačené frustrace a fantazie. Pak se člověk zastaví před výlohou a po chvíli si uvědomí, že nehledí dovnitř, ale odrazem od skla výlohy sleduje plynulý proces toku lidstva ze svými zády, tu pestrost, ty vůně, ty dlouhé vlasy... Cosi v té alegorii žen a květin je. Je to zakódováno kdesi hluboko v genetické hádance vesmíru. Mezi řádky zamilovaných básní, mezi řádky průměrných slov a předložek a částic, z jejichž kombinace vzejde sice pokaždé něco jiného, ale podstatou se stále dotýká pravěké pravdy. Taky kdesi tady v těch řádcích TO JE. Někde.

Psavec: :))) díky díky díky

Psavec: Díky

utíkám, zalit do betonu. Hm, to je ta tíha ..nějak je mi to povědomé tyhle dezerterské pocity.)

Opakuji známá slova, Ty jsi dobrý zas a znova.

Našla jsi správnou inspiraci.

Kéž by to tak vždycky bylo.

Lež zraní víc než břitva.

Hanulka: Děkuji za komentář.

Miňko: Díky moc!

Koala: Je to skutečný obraz. Okolo jel člověk s fůrou hnoje o kterém vím, že mu zemřela žena a přišel o koně.
Dík.

Hanulka: Já děkuji.

Psavec: Jo je to tak. Dík.

Je to skvostné. Ten začátek se mi moc líbí ! Děkuji.

Ano pravdivé, lži do lásky nepatří. Ale povedené. Děkuji.

konečně něco ..( ! ) pořád jsi .

Velmi vtipné, pobavilo. Děkuji.

Psavec : Koala : Trochublázen : Miňko : všem vám děkuji.

pedvo: díky;)