Jejich vina

Dandy: to jsem ráda

Hanulka: já děkuji

Psavec: ano je to vyznání, děkuji

gajda: jsem to stále já, jako ty jsi stále ty a já si stále cením tvých komentářů, ta báseň je napsaná včera, hmmmm, ano je to vývoj, vývoj ženy, která žije, ne mládne, věk mám takový jaký mám, ale ve mně je ta neustálá touha...navzdory věku ŽIJU a jsem za to vděčná, možná sobě, možná genům, každopádně nemám slitování s vrstevníky, kteří jen přežívají. Možná je to jen můj soukromý boj s věkem, ale to NE, miluju život a miluju...mám v sobě něco co se těžko definuje, ale neboj demence to není, tedy myslím, ale dement asi těžko pozná že to přišlo:-) každopádně asi zas občas něco vložím

Hezká báseň. Připadá mi povědomá. Jak to děláš, že je ten tvůj styl pořád takový vzrušivý, takový ryze ženský? Ve svých básních mládneš, víš to? Nebo jsi je napsala před mnoha lety a teď je postupně zveřejňuješ? Ne, ne, ta poetická konstrukce, ta opakující se slova, ten obrazový materiál a tvar, to je dílo evoluce. To nebude relikt sepsaný v lehčích dobách. Yana stále uctívá téhož boha co dřív se stejnou vášní ... ne to není vášeň, spíše posedlost. Milá posedlost. Rýmovaná posedlost, to je dobře.

Yana : moc se mi líbí, povedené. Děkuji.

Hezké

Hezké vyznání.