Zatím jsem sem vkládala jen samé básničky, ale pravdou je, že můj "obor" vždycky byla spíš povídka... ...Zatančíme si...?

-- -- -- Kritiku snesu -- -- --

Apollonský= krásný, kyklopský= velký... jen pro ty, co by třeba neuměli číst mezi řádky...:-) --- kritiku snesu ---

úsměv nahradily slzy smutku...teď můžu, protože spí

Realita bývá krutá...

..

Příběh dvou přátel, kteří zjistili co k sobě cítí příliš pozdě... "...Bylo pro něho strašné těžké jí neodpovídat, ale nechtěl, aby se kvůli němu trápila. Myslel, že takhle na něho zapomene snáz. Ale teď byl rád, že tu byla. Cítil se strašně a potřeboval někoho, kdo by ho podporoval..."

:-)

..jako vzpomínka..

Žažít zklamání, dále žít jen nadějí... A potom nastane zlom - žít či nežít?.........Nevím, co víc dodat. Snad je to, že je to snad to nejsmutnější, co jsem kdy napsala....../žánrem je to tak trochu i fantasy/

I takhle někdy život končí

skoro skutečnost?

K téhle povídce mně inspirovala jedna píseň... A jedna smutná skutečnost, ze které jsem se potřebovala vypsat...

Když spolu dva lidé nemohou být... tak to bolí... oba...

...

Reflexe

První se sbírky povídek spojených osamělostí aktérů vymykajících se normálu, kteří se potkávají a míjejí uprostřed nočního města, kde v dálce s otevřenou náručí stojí non-stop obchodní dům...