Věříte na anděly ?

Ležela na mokré vozovce a snažila se nehýbat. Její mysl byla téměř čistá a bolest otupovala všechny její smysly. Přála si jen jedno.. opět ji vidět. A pak začala vzpomínat.
Jako by to bylo včera, co poprvé uslyšela její hlas.. Její vlasy třpytící se ve slunci a nebesky modré oči. Tenkrát ji objala a toužila ji už nepustit. Jako by vše trvalo věky. Všechny ty procházky pod rozkvetlými stromy a polibky v dešti. Kolikrát se o ni bála, ale ona se nakonec ozvala a se smíchem ji ujišťovala, že je vždy v pořádku.
Někdo na ni mluvil, ale ona nedokázala udržet pozornost. Pokusila se zaostřit, ale dostavila se jen tupá bolest hlavy. Snažila se vzpomenout co se vlastně stalo.. Na tvář ji dopadaly kapky deště a ona pociťovala podivnou prázdnotu. A přesto, ji na rtech hrál úsměv. Přímo naproti ní, ve vzdálenosti několika metrů, seděla na nosítkách malá holčička. Její vystrašený pohled bloumal po okolí a v očích měla slzy. Byla tak vyděšená..
Kolem dívky se začaly stahovat zdravotníci. Pouze se na ně usmála a pak svůj pohled opět upřela na malou holčičku. Dlouhé blonďaté vlásky měla zastrčené za uši a drobnýma ručičkama objímala plyšového medvěda.
„Jak se cítíte ?“ přerušil její pozorování nejbližší zdravotník. Ona mu však jen věnovala úsměv a poté mu, aniž by odpověděla na tu jeho, položila otázku.
„Bude v pořádku ?“ zase pozorovala malou dívenku.
„Ano, nic až na pár modřin a škrábanců, ji není.“ odpověděl a v hlase mu zazněl soucit. Ale ona, jako by si toho ani nevšimla a dál se usmívala.
„Můžeme někoho zavolat ? Máte nějakého příbuzného ?“ snažil se z ní něco dostat, přestože již dopředu věděl, že je to marné. Po chvíli odběhl k sanitce pro vlněnou přikrývku.
„Je to lepší ?“ zeptal se, potom co ji přikryl. Dívka jen přikývla a zuby ji trochu zadrkotaly. Nechápala proč na ni všichni tak soucitně hledí. Přece tu holčičku zachránila, kdyby zrovna neprocházela okolo té cesty a neuviděla ji tam.. co by s ní teď bylo ? Vždyť právě ona ji odstrčila z cesty toho jedoucího auta. Tak proč ji pozorují a mají ve tváři tolik smutku ? Zachránila ji, přece je v pořádku..
Nic nechápala. Chtěla se zhluboka nadechnout, ale ucítila na hrudi podivný tlak, který ji bránil volně dýchat. Najednou se nad ní objevila další osoba. Ruce se jí třásly a když ji pohladila po tváři, dopadlo na ni několik slaných kapek. Dívka pozvedla oči a překvapením zalapala po dechu. Byla tam, ona.. Její anděl.
„Co jsi to udělala ?“ ptala se mezi vzlyky. Zatvářila se zmateně. Co to udělala ? Přece ji zachránila, chtělo se ji křičet, ale pak se rozplakala i ona.
„Odpusť mi to.. všechny ty hádky, už se nikdy nebudeme hádat. Slibuji..“ zoufale lapala po dechu a v očích měla otazníky. Dívka nad ni se jen bolestně usmála.
„To víš, že ne.. nikdy už se nebudeme hádat. Už to bude jenom krásné, uvidíš.“ odpověděla, ale hlas se ji příšerně třásl. Za okamžik se proměnil v hysterický pláč.
„Proč, proč ona.. !“ s křikem se rozběhla pryč.
„Ne, prosím.. zůstaň tady semnou..“ řekla tiše, avšak ona ji už neslyšela. Viděla, že její kroky směřovaly k nosítkům, které stály před sanitkou. Tam se v pláči zhroutila do náruče zdravotníkovi, který ji pevně objal a snažil se ji uklidnit.
„Zbývá ji ještě nějaký čas ?“ ptala se mezi pláčem. Muž na ni ztrápeně pohlédl a mlčky zavrtěl hlavou. „Jdi za ní, potřebuje tě.“ dodal a ona zlomeně přikývla.
Byla zase u ní a tiskla ji ruku. Už se nesnažila schovávat slzy.
„Odpusť mi to, lásko.. odpusť mi všechno.“ skoro šeptala.
„Ale co ? Miláčku, všechno bude přece dobré. Sama jsi to říkala.“ pořád to nechápala.
„Všechno bude dobré.. jsem u tebe..“ plakala, ale snažila se usmívat.
„Já vím, lásko. miluji tě..“ pokusila se úsměv opětovat a naposledy vydechla..
„Já tebe taky, já tebe taky!“ Zoufale ji k sobě tiskla a kontrolovala tep. Bylo již pozdě, ale ona si to nechtěla přiznat. Její pokožka pomalu chladla, ale dívka ji stále držela v náručí a plakala. Plakala protože když zemřela ona, zemřel v ní i kus sebe samé..

Epilog

Měla celý svůj život před sebou, přesto se vrhla pod kola auta, jen proto, aby zachránila malou dívenku, která ji tak strašně připomínala sebe samotnou. Život má vždy cenu, nezahazujte ho pro nic za nic. A nezapomeňte, že vždy je pro co žít..