Přepadena v bezstřeší, křičet zdarma netěší, nás ani vás.

...

Smutná metaforická úvaha nad osudem nezávislého spisovatele v kapitalistické společnosti. Přirovnává psaní knih k pěstování zeleniny. K této úvaze mě inspirovala povídka Sebastiána Wortyse „Co zapálit na poušti?“

naděje

Dokopal jsem se k úpravě jedné básně. Snad se vám to bude líbit :)

...

pseudohaiku

někdy je blue, někdy ne...

tra-la-la

jiné pojetí astronomie

.

Sebereflexe ve formě shakespearovského sonetu. ABAB CDCD EFEF GG, 10-14 slabik/verš. Původně blankvers, zde daktylo-trochej.

Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...