Deziluze nezávislého spisovatele

Od nezávislého spisovatele je v naší společnosti vlastně tuze troufalé nabízet knihu, kterou sám napsal, do běžné knižní distribuce. Psaní knihy v naší kapitalistické společnosti totiž funguje jako pěstování zeleniny − máme tu systém profesionálních zemědělců, distributorů a prodejců, který je pod plnou kontrolou a plní hygienické normy, které téměř zaručují, že zelenina, kterou si zákazník nakoupí v obchodě, je zdravotně nezávadná. Samostatný pěstitel sice může být přesvědčen, že jeho zelenina je také zdravotně nezávadná, dokonce to tak i může být a může dodávat zeleninu lidem ve svém sousedství a ti všichni mohou být zdraví a ta zelelnina jim chutná. Přesto mu ale v místním obchodě jeho zeleninu do prodeje nevezmou. Nemá patřičná byrokratická pověření, a i kdyby je měl, oni už mají smlouvy s distributorem, který jim dodá vše, co potřebují, v garantované kvalitě, tak proč by si dělali starosti s drobným místním zemědělcem, který jim tu zeleninu nedodá ani hygienicky zabalenou. A je tu ještě další problém − poznat, zda určitý kus zeleniny je zdravotně nezávadný, je velmi obtížné, takřka nemožné; vyžaduje to špičkový laboratorní rozbor. Je mnohem levnější místo toho kontrolovat odlidštěný, standardizovaný proces zemědělské výroby, který je všude stejný, takže když se ukáže, že produkuje zdravotně nezávadné potraviny, dál už ho není třeba tak přísně kontrolovat. Úplné neštěstí pro pěstitele znamená, když vyšlechtí zcela nový druh zeleniny. Lidé ho budou vychvalovat, jak je úžasná, ale ani zdarma si většina z nich nevezme. Po zelenině, která dosud neexistovala, není žádná poptávka. Zákazníkovi je snadné prodat rajčata, brambory či pórek, protože má jasnou představu, kolik jich potřebuje a kolik obvykle stojí. Zato prodat mu amalele nebo něco podobného je beznadějné; když už si na vyzkoušení jeden kus koupí, neví, která část se jí, jak má správně chutnat a zda je potřeba před jídlem uvařit, nebo se naopak vařit nesmí. A tak končí originální zelenina sice vychválena, ale v odpadcích. V nejlepším případě ji dostanou k jídlu bezdomovci.

A podobné je to s knihami; samostatný autor sice může být přesvědčen, že jeho knihy jsou kvalitní a zajímavé, a dokonce to tak i může být a může knihy dodávat lidem ve svém sousedství a ty se jim mohou líbit a mohou je vychvalovat. Přesto mu je do místních knihkupectví nevezmou. Mají smlouvy s distributorem, který jim dodá vše, co potřebují, v garantované kvalitě, tak proč by si dělali starosti s drobným nezávislým autorem, který jim ty knihy nedodá ani hygienicky zabalené. A je tu ještě další problém − poznat, zda je určitá kniha dobrá a zajímavá, je nesmírně náročné; vyžaduje to buď vysoce odbornou kritiku (a i ta se často mýlí), nebo rozsáhlý spotřebitelský průzkum, do kterého se nikomu nechce. Je mnohem levnější místo toho nechat psát zavedené autory známých jmen, kterým lidé budou kupovat i ty nepovedené literární pokusy, takže z nich všichni zúčastnění budou mít patřičný zisk, než pouštět do prodeje knihy neznámých autorů, jejichž vznik nebyl nijak hlídán a kvalitou a „nezávadností“ si nikdo zúčastněný není příliš jistý. Úplné neštěstí pro spisovatele je, když se vymaní ze zavedených žánrů a napíše něco docela nového. Lidé ho budou vychvalovat, jak je jeho kniha originální, ale ani ukázku zadarmo většina z nich nedočte do konce. Po knize, jaká dosud neexistovala, není žádná poptávka. Zákazníkovi je snadné prodat kuchařku, detektivku, fantasy ságu, young adult romanci či dobrodružný román, protože má jasnou představu, kolik jich chce přečíst a kolik obvykle stojí. Zato prodat mu sbírku metahemeralistických básní nebo něco podobného je beznadějné; když už si na vyzkoušení nějaký tenký výbor nejlepších textů koupí, neví, jak je číst, nechápe je, neví, v čem mají být dobré, zda se mají číst na přeskáčku, nebo se naopak přeskakovat nesmí. A tak končí originální tvorba sice vychválena, ale v odpadcích. V nejlepším případě bude odložena někde v rohu v literárním krmítku.

Jaký k tomu napsat závěr? Běžný básník by nejspíš pravil, že mu ukápla slza. Já ovšem nejsem běžný básník; jsem spisovatel-programátor, takže naprogramuji toto: Je mi z toho smutno.