Vzpomínky na doteky

Když od sebe roztáhla dva temné závěsy vínové barvy, oslnilo ji vycházející slunce. Od čerstvě napadlého sněhu se odráželo oranžovočervené světlo. V místnosti byly vidět ve svitu lehce poletující
smítka prachu. Na podlaze bylo pohozené něco, co mělo sloužit k přikrytí. Ve vzduchu byl cítit pot, parfém a vůně květin ve váze na kosmetickém stolku. Ona stále stála u okna, pozorujíc měnící se barvy na obloze. Zem se jen třpytila odlesky daných barev z nebe. Jako by se v jejích myšlenkách zastavil čas. Byla úplně nahá. Přes sebe měla hozenou jen tu deku, na které předešlý večer ležela na zemi. Obklopená tou mrazivou něhou. Vzpomínala na celičkou noc. Kdyby se její dech nezaznamenával na sklo okna, vypadala by jako socha.
První pohyb udělala, až když už slunce bylo celé a zářilo tak silně, že musela odvrátit pohled. Její oči sklouzly na rozházenou postel. Viděla najednou vše znovu. Dvě obnažená těla, která už vřela touhou. Po dlouhé předehře s ledem byli tak moc rozpálení. Ani si neuvědomovala jak se vlastně do ložnice přesunuli. Dlouhé polibky a doteky, které byly úplně všude, ji zcela zatemnily mozek.
Snažila se dát do pohybu. Sklonila se, chtíc sebrat pohozenou deku. V tom, jako když ji zasáhl blesk. Ten moment, kdy on tu deku serval z postele aby ji tam mohl opatrně položit. Ten okamžik, kdy si na tu deku klekl a vychutnával si její klín. Vše bylo tak živé, až se ji na kůži postavily i ty nejjemnější chloupky. Po tom co se nabažil její chuti, udělal něco, co jí doslova vyrazilo dech. Při té vzpomínce sebou celá škubla. Jak ležela, chytil ji pod koleny a prudce otočil. Najednou se ocitla obličejem zabořená mezi polštáři. Jeho touha už byla tak silná. Už ji nemohl dále pokoušet. Nastavil si její zadeček přesně tak, jak potřeboval. Poprvé pomalu proniknul do její už tak dost mokré, horké a měkké svatyně. Ta emoce byla najednou až hmatatelná. Její dlaně zaryté v pěst v polštářích a jeho zase na jejich hýždích udávající tempo. Jemné vzdychání se neslo jindy tichým pokojem. Byli vidět jen obrysy opocených těl od světla svíček z vedlejší místnosti. Intenzita jejich sladěných pohybů se měnila z tvrdých a krátkých přírazů, na jemnější ale rychlejší. Avšak i ona chtěla převzít trochu té nadvlády. Sedla si na kraj postele a jasným povelem rukou, ukázala ať si lehne. Po té, co ji uposlechl, si na něj nasedla. Nemusela být už opatrná. I to víno, co měli u večeře bylo sušší. Rozhýbala své boky. Jejich ruce si vzájemně propletly prsty. Oči oba přimhouřené, ale neustále sledující toho druhého. Prsy se jí houpaly do rytmu jejích dosednutí. Nechtěl jí pustit ruce, tak se alespoň naklonil aby mohl lehce olíznout a skousnout bradavku. To se jí samozřejmě líbilo tak moc, že okamžitě uvolnila dlaně. Rozjela se smršť doteků, polibků i plácnutí po zadečku. Vzdychání už nebylo tiché. Už bylo tak hlasité, že mít sousedy, tak se asi odstěhuje.
Pot ji tekl po zádech, vlasy jí splývaly s obličejem, a v ústech už měla úplně vyschlo. V tom přišel její vrchol. Byl tak silný. Srdce jí bylo hroznou rychlostí a zvuk z jejího hrdla byl ohlušující. Lehce se dohoupala a celá rozechvělá ho políbila. On nečekal na nic. Objal ji a než stačila dát své rty od jeho, tak byla pod ním. Ani se neoddělili. Pokračoval v jemných pohybech. Byl tak pevný, mokrý a připravený na svoji extázi.
Bylo to tak plné něhy ale zároveň tvrdé. Při posledních pohybech, kdy cítil, že je u konce, se vzepřel, chytil ji za boky a silně přirážel.
Ona byla vyčerpaná, ale tak moc šťastná. Lehl vedle ní. Políbil ji, otřel pot z čela, zadíval se do očí a řekl: ,, Miluji Tě“. V tom, to s ní opět škublo, jako kdyby dostala ránu elektrickým proudem. Zase se pohnula. Ale přitom pořád stála u té postele, svírajíc pevně v rukách deku. Ještě na chvilku zavřela oči. Jako by to pomohlo dokončit tu vzpomínku.