Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...
přidáno 21.10.2020
hodnoceno 2
čteno 710(11)
posláno 0
Stěží se dýchá
a stěží se žije,
srdce mi náhle,
jak o závod bije.

Oči tě vidí
a uši slyší,
hlava nechápe,
co srdce tuší.

A tak už to bude,
co budu žít,
vídat a slýchat tě,
já nedám si vzít.

Vzpomínky žijí
na prožitá léta,
na dětství v ráji,
bohatství světa.

Dál budeš vzorem,
jak šťastně si žít,
své blízké milovat,
pro ně tu být.

Rozdávat radost,
umět se smát,
umět se bavit,
a umět si hrát.

Teď je to těžké,
nebudu lhát,
budem se snažit,
pač bys byl rád.

Dáme si pívo
na tvoji počest,
a potom další,
čtyři, pět, šest.

A veselo bude,
jak bývalo zvykem,
nezlob se ale,
když občas si vzlyknem.

Už žádné loučení,
nemusíš se bát,
ty víš, že máme tě
a my, že nás máš…
přidáno 22.10.2020 - 22:50
Moc hezky jsi to napsal.
přidáno 22.10.2020 - 12:19
Krásné rozloučení... Běhal mi mráz po těle, možná proto ,že vím ,co to obnáší. Přeju hodně síly.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dědeček : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Smiřování s koncem
Předchozí dílo autora : Šablony

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming