Dědeček
Stěží se dýchá
a stěží se žije,
srdce mi náhle,
jak o závod bije.
Oči tě vidí
a uši slyší,
hlava nechápe,
co srdce tuší.
A tak už to bude,
co budu žít,
vídat a slýchat tě,
já nedám si vzít.
Vzpomínky žijí
na prožitá léta,
na dětství v ráji,
bohatství světa.
Dál budeš vzorem,
jak šťastně si žít,
své blízké milovat,
pro ně tu být.
Rozdávat radost,
umět se smát,
umět se bavit,
a umět si hrát.
Teď je to těžké,
nebudu lhát,
budem se snažit,
pač bys byl rád.
Dáme si pívo
na tvoji počest,
a potom další,
čtyři, pět, šest.
A veselo bude,
jak bývalo zvykem,
nezlob se ale,
když občas si vzlyknem.
Už žádné loučení,
nemusíš se bát,
ty víš, že máme tě
a my, že nás máš…