už mi docházejí lomítka

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

Cca po litru a čtvrt španělského lomcováku, nehledejte v tom nic hlubokého, ani už pořádně nevim, co jsem tam psal...

.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek .. [nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."] Už chápu pocity přátel umírajících.. uch..

První a poslední pokus o báseň v próze

Krutá realita aneb Ze života obživlé panenky Barbie :)

Inspirováno básní "A noc je nahá černoška" ze stejnojmenné sbírky textů Jiřího Suchého.

jedná se o tři typy básní

:c)

Báseň pro hru Supremacy 1914 :D

Šelest na srdci

Spíš jen taková rýmovaná fakta.

...ranní nuda a neschopnost spát dělá svý :) není nejlepší,ale ráda bych názory :)

Originál: http://www.mvj.cz/2009/poezie/laska/vecnost-smi/

Muj básnický pokus psaný v zrovna celkem depresivní náladě no :)

Volný text. Nezhudebněný. Sloky v 2x3 verších.