(Kategorie může být zavádějící, ale za to může jen náš omezený pohled na lásku. Uvažovala jsem, jestli to nedat do skupiny "Srdce nesoudí", ale já o žádné dělení se do skupinek nestojím. Takže pokud má někdo potřebu si na mé "srdcovce" smlsnout, nechť si to užije. P.S. Možná přibyde nahrávka.)

.....kéž už se ochladí ...

...

Yupaichani = děkuji v jazyce kečua, místní často používají zkrácenou verzi "pai"

Založila jsem novou skupinu... tímto zvu případné spřízněné duše, které to cítí podobně... http://www.psanci.cz/skupina.php?trideni=1&id=36

po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

Sonet

Taková miniatura. Jen se tak ptám :D.

....... tečky, co jiného

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

Poslední dobou čítávám i vnímám mnoho bilancí a tak se přidávám.. Snad tím deštěm...

Obraz třetí. Nějak jsem jich najednou úplně přeplněná, co den to sen a nová potřeba vypsat se…

Před mnoha lety...